Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePivní
Autor
Markel
Výčepní pult jí sahal po ramena, oči štípaly od tabákového kouře. Pěna se vznášela nad okrajem džbánku, pak pozvolna klesala. Hospodský namáčel unavené břicho do předtočených půlitrů a současně štětkou vymýval v dvojitém dřezu použité sklenice. Sám pro sebe si broukal nějakou písničku. Doléval postupně pivo z posledního půlitru. Našlehaná bílá čepice opět vystrčila hlavu a rozhlížela se po lokále. Židle v plně obsazené místnosti vrzaly, muži v ušpiněných montérkách popíjeli, kouřili a hráli mariáš. Čas od času obrátili svoji pozornost k drobné postavičce, trpělivě čekající v uličce mezi stoly. Mladý muž, který pravidelně sedával jen pár kroků od pivem pocákaného pultu, se dívence líbil. Měl hnědé vlnité vlasy, tmavé oči a bílé zuby se v úsměvu odhalily, když jí říkal srdíčko, pojď se k nám posadit a dej si griotku. Dívenka přešlápla z nohy na nohu, zčervenala, tvář sklonila k zaplivané podlaze. I tak zahlédla koutkem oka, jak se muži pobaveně usmívají.
V zakouřeném koutě místnosti vedle pánských záchodků seděly u malého stolku dvě ženy. Starší z nich na dívku zamrkala, popotáhla z cigarety a sešpulenou pusou vyfoukla dokonalý kroužek. Pak další. Jen tak mimochodem zakřičela, nechte tu malou na pokoji. Hustý stojatý dým se rozechvěl. Mladší žena nepřítomně hleděla do dálky, dlaní si podpírala bradu. Popíjela pivo a i ona zbytkem černých zubů vysílala k nálevnímu pultu pokřivený úsměv. Ten strašidelný úsměv se dívence vkrádal do snů. Utíkala noční ulicí, bušila na domovní dveře a nikdo neotvíral. Rozeklaná ústa sípala za zády, kostnaté prsty se už už dotýkaly ramen, pak jedny ze dveří povolily... , úlevný výdech a probuzení.
Hospodský dolil zbytek piva do džbánku, sebral z upocené dlaně bankovku, vrátil do ní nějaké drobné a navíc zadarmo peprmintovou žvýkačku. Pak řekl, pozdravuj tatínka a přijď zase. Jako ozvěna se neslo k otevřeným dveřím, přijď zase, přijď zase srdíčko. Hlasitý smích se ozýval už jen tlumeně za zavřenými dveřmi.
Opřená o nízký zahradní plůtek, prstem odsekla pěnu a opatrně usrkávala. Pivní knírek ji lechtal pod nosem. Postavila džbánek na kuchyňský stůl. Tatínek se usmál a zhluboka se napil.