Zánik domu Thrasherů II

Andy má doprovod, Tom má také doprovod, Márty má citron a Richie má větry...

 

Celá verze povídky se nachází v knize SVĚT PODLE GOATA :

https://www.cbdb.cz/kniha-232213-svet-podle-goata?show=hodnoceni

METEORISMUS

 

Víkend se přehoupl, v mlžném oparu laciného vína, v závoji vášnivých dotyků a vysávajících polibků, kterými jsem se celou sobotu a část neděle věnoval své dívce Lucii, se všichni probrali do mrazivého, prosincového rána nového pracovního týdne. A chcete-li se zeptat na něco čistě z oblasti naší hudby, tak ne - ještě jsme se s Lucií spolu, stále a pořád, nevyspali. Sex neproběhl. Zase.

    Provádím právě malou potřebu na školním záchodku a povídám si se spolužákem Alexaderem Krutovem, který mi říká, že jeho dědeček rozhodně nepatřil k bělogvardějskému hnutí na Ukrajině, když se z kabinky ozvívá spláchnutí.

    ,,Koloběh života,’’ protahuje se z kabinky vycházející Richie.

    ,,Děda s nimi neměl nic společného,’’ říká rozhodně Alex.

    Richie si myje ruce. ,,Hej, Andy, viděl si dneska Mártyho?’’

    ,,Viděl.’’

    ,,A co?’’

    ,,Nevim, odpověděl na pozdrav, jinak byl ňákej mimo. Vypadal sjetě.’’

    ,,Safra, Kurte...’’

    ,,Nestraš!

    ,,Jinak nic neříkal?’’

    ,,No, říkal jsem mu o tom, že ta pražákovo stará už to vyklopila.’’

    ,,Jo.’’

    ,,A on na to: ,Hm, narození je vlastně sebevražedným aktem nemluvněte.’ ’’

    Zvoní trhaně - odebíráme se na hodinu literatury.

    Ve třídě panuje pondělní mdlá a ospalá nálada. Márty studuje letokruhy na své lavici, nebo si něco čmárá do notesu, a ani pokradmu, se nedívá k první lavici, kde sedí Kateřina Moravcová. Vondráčková - sedí přede mnou - říkala, že Márty před začátkem vyučování snědl dva celé citrony a vůbec se u toho nekřenil.

    Sedím s Richiem. Richie často ve svém sešitu na literaturu upravuje názvy děl autorů, které jsme probíráme, takže se tam dočítám o dílech a románech, které se jmenují Flastr a Margarita, Velký Kecky, Kdo to schytá v žitě, Věra Bílá velryba, Lolibrigita, Komu voní strava a podobně. Ač bychom se měli zabývat proletářskou literaturou, učitelka Slámová, ve Vánoční náladě, zabředla v úvodu hodiny do teologie a tak teď probíráme Bibli.

    ,,Chce nám z toho udělat katechismus nebo co?’’ divím se.

    ,,Flanďačka.’’

    ,,Vím, že dnes nemáme mít sloh,’’ kázala Slámová, ,,ale vytáhněte si sešity na sloh, vyberte si jednu postavu z Bible a v ich formě o ní napíšete úvahu, pojednání nebo krátké slohové cvičení.’’

    Ve třídě ihned vládne nesouhlasný, otrávený šum. Všichni vytahují své sešity nebo cáry papírů a těžce se rozmýšlejí, jakou biblickou postavou se po zbytek hodiny stanou. Já si nakonec vybírám Máří Magdalenu, Richie Jidáše, jinak se většina  touží stát Ježíšem Nazaretským (až do poslední večeře), Krutov hlásí, že si vybírá Boha. Márty si nevybírá nikoho, zdá se, že je duchem nepřítomný, odkládá notes a studuje nepatrné chloupky na svém předloktí. Slámová si toho všímá.

    ,,Copak Martine, ty si nemůžeš vybrat žádnou postavu?’’

    Žádná odpověď.

    ,,Opravdu nevíš jakou biblickou postavou by jsi mohl být? To ti není žádná, trochu, blízká? Takový čtenář, neříkej, že jsi Bibli nečetl…’’

    Márty zvedá oči. ,,Kdybych byl biblickou postavou, tak bych byl asi Josef.’’

    ,,No vidíš, Martine, přece jen jsi něco vymyslel. A proč zrovna Josef?’’

    ,,Je v lecčem jako já. Znáte to, chlápek se ožení s babou, je to tesař, celej den dře, pak jde domů, těší se, že si užije se svou ženou něco tý tělesný lásky, ale Marie ho zarazí v roztoužení a řekne: ,Ne Josefe, nemůžeme - jsem těhotná.’ ,Jak to, těhotná? Vždyť jsme ještě ani - ne to!’ a ona ,No, víš, Josefe, to Bůh.’ A všichni jí to věří. A Josef je ten největší paroháč v Izraeli. Má přímo Boží parohy.’

    Krutov se jen usmívá.

    ,,To je zajímavá úvaha, nicméně-.’’

    ,,-Jo, to je. Jdu se nad ní asi ještě zamyslet domů.’’ Márty vstává, sklízí si věci ze stolu, zvedá batoh ze memě a kráčí ke dveřím.

    ,,Kam si teď myslíš že jdeš, Dvořáku?!’’ (Tak se Márty ve skutečnosti jmenuje)

    ,,Ještě nevím. Asi pojedu do Provance, malovat Arlesanky. Možná si tam uříznu ucho. Uvidím.’’

    Márty sahá do batohu, vytahuje z igelitového sáčku čtvrtinu ukrojeného citronu, zakusuje se do něj, nijak se nekření, a odchází ze třídy.

    Zbytek dne probíhá celkem v klidu, jen já jsem umořován Richieho problémem. Trápí ho větry. Při tělesné výchově se zpočátku obává, že ho jeho problém bude omezovat v běhu, ale pak prostoduše usuzuje, že mu poslouží jako pohon. V běhu na sto metrů, běžíme klasicky těsně vedle sebe, protože jsme stejně rychlí (nebo spíše stejně pomalí), a Richieho švindl mu nijak nepomáhá. Rudý v obličeji, se mne marně snaží předběhnout. Jeho blonďatý ohon ho rytmicky pleská o obě strany krku, když v tom mezi nás vbíhá Krutov a hladce nás předbíhá. Ukončuje náš závod v rychlosti jako když kapela Napalm death, v osmdesátém sedmém, albem Scum, ukončila závod v rychlosti hraní mezi Slayery a Metallicou. V cíli na nás těch pár sekund čeká a prohlašuje: ,,Teda kluci, za váma to smrdí, to jste měli oba včera před spaním vajíčka a pivo?’’

    Před hodinou ekonomie, nás jeden ze třeťáků informuje, že Márty cestou ze školy zbil jeho spolužáka (Tom to nebyl,-je to čtvrťák a do naší školy nechodí): ,,Byl o dvě hlavy menší, ale to mu vůbec nevadilo. Nastoupil na něj, bum, prásk, levá pravá, tamten ti nevěděl která ho bije…’’

    Později jsme se dozvěděli, že je to jen hloupá pomluva. Stejně tak jako to, že byl Márty, kvůli těm všem citronům, nalezen ve svém nehotelovém, dětském pokoji, předávkovaný vitaminem cé. To pondělí večer, mi ovšem Márty zavolal domů a oznámil, že končí v kapele. A to byla ta úplně nejhorší a nejukrutnější pravda. To bylo víc než na prd.

 

PLESAŘI

 

    Tenhle týden se neskutečně táhnul a pohromy přibývaly. V pátek se bude konat předvánoční, poameričtěný, ples a nějaký republikánský fanda vymyslel (myslím, že to byl řiditel Króner), že na ples musí mít každý doprovod v podobě svého pohlavního protějšku. V tomto období by to nebyl takový problém - chodím přece s Lucií, kdyby ovšem mou skoro choť a skoro milenku právě teď nenapadlo, že onemocní angínou. Márty se až do středy hodil marod. Do kapely se prý vrátit nechce a bavil se s námi jen po málu. V literatuře jsme se konečně přehouply přes Bibli a Richie vylepšil pár názvů básní od proletáře Wolkera. Dívám se mu přes rameno a ve sbírce Host do domu vidím názvy: Statný skopeček a Těžká hovadina.

    Ve středu odpoledne, jsem na chodbě zastaven prvačkou Adélou Blažkovou, Luciinou spolužačkou a kamarádkou. Párkrát se byla s mou Lucií podívat na zkoušce našeho megabandu. Je docela pěkná. Rozhlíží se po chodbě. ,,Napadlo mě, jestli máš teď s kým jít na ples, když je Lucie nemocná.’’

    ,,No, to vlastně nemám. Uvažuju o tom, že nikam nepudu. Nějak na to nemám náladu.’’

    ,,A nechceš jít se mnou?’’

    ,,S tebou? Proč ne, teda vlastně jo, určitě bych s tebou rád šel.’’

    ,,Když je Lucka nemocná…’’

    ,,Jo, jo, škoda. Nemocná. Takže mi zase nedá…’’

    ,,Co?’’

    ,,Ále, že se nadá nic dělat. Rád s tebou půjdu.’’

    ,,Bezva.’’

    ,,Můžu se tě, Adélo, na něco vlezle zeptat?’’

    ,,Zkus to.’’

    ,,Jak to, že ty nemáš s kým jít na ten ples?’’

    ,,Taky jsem měla, ale-‘’

    ,,Já se ti líbím, co?’’

    ,,…no…víš…ne. Popravdě, fyzicky - vůbec. Mezi náma - máš obličej jako rozpláclá ropucha, ale máš takový to charisma. Oduševnělost.’’

    Jsem zklamán, opařen.

    ,,A vypadá to, že ty už se taky v lecčem vyznáš,’’ mrká na mě.

    Ani neví, jak moc je v tomhle vedle.

    Pátek. Den plesu. Ptám se Richieho, jestli si už sehnal ten oblek na večer.

    ,,Nesehnal. Asi na to dneska dlabu.’’

    ,,Počkej - to nesmíš, přece tam nepůjdu sám!’’

    ,,Máma mi koupila takovej děsnej lesklej oblek. Fakt děs! Vypadám v něm jako pasák.’’

    ,,Snad to nebude tak zlý.’’

    ,,Je. A vůbec se mi tam nechce.’’

    ,,Tak si vem ten tátovo.’’

    ,,Je mi malej.’’

    ,,No tak. Půjde i Márty!’’

    ,,Kecáš?!’’

    ,,Neke, vážně. Můžem ho opít a skouřit opiem, a pak mu nenápadně předložit smlouvu, ve který by se nám upsal.’’

    ,,K návratu do kapely.’’

    ,,Dec rajt, men.!’’

    ,,Hm,’’ Richie zvedá nohu do vzduchu, opírá si loket o koleno a zamýšlí se, ,,myslím, že oblek, který ocet můj kdysi nosil, vytáhnu já dnes.’’ (Tím octem myslel přesmyčku pro otce)

    ,,Vidíš. Nemůžeš mě v tom nechat - předevčírem jsem získal doprovod.’’

    ,,Koho?’’ usmívá se záludně.

    ,,Sbalil jsem Adélu Blažkovou.’’

    ,,A tys to neslyšel?’’

    ,,Co?’’

    ,,Hodně lidí si stěžovalo, že nemají doprovod. Účast na plese by byla malá a tak pravidlo s doprovodem zrušili.’’

    ,,Do psí hlavy!’’

    ,,Pech, co?’’

    ,,Si piš, po dlouhý době můžu jít někam sám, bez Lucky, vyhodit si z kopyta, naleštit rohy, zatočit s ocasem, a teď budu muset jít s Adélou.’’

    ,,Musíš se z toho vykroutit; potřebujeme, abys měl volný ruce i rohy a kopyta - bude to potřeba na přesvědčení Mártyho.’’

    ,,Ocas nepotřebujem?’’

    ,,Ten nech klidně doma, tátovi, na odhánění much, který k vám lítaj z kravína.’’

    ,,Tak jo.’’

  

    Pátek. Dvacet hodin čtyřicet dva minut. Ples se konal v kulturním domě města, kam obvykle dojíždíme za školní docházkou autobusem, ale teď jsme byli přivezeni našimi rodiči a jako vzorné, reprezentativní potomstvo, jsme se před vstupem do kulturáku, zastavili na malé vylepšení nálady a nasátí inspirace v jedné hospodě čtvrté cenové skupiny; ty mi máme nejradši. Plesat se začalo v osm a chlapci si už rozebrali ty nejhezčí holky. S Adélou jsem se měl setkat uvnitř.

    Rozevlátý Richie v tátově obleku, já a Krutov - všichni až nestandardně módně upraveni - vypadáme jako psychedelická verze Jamese Bonda ze sedmdesátých let.

    Bavení se pohledem na taneční páry v sale nás moc nebaví. Hraje tam živá kapela - fakt hrozná. Zrovna spustili něco plouživého od Honzy Nedvěda. Tom je na tanečním parketu, pevně přisátý ke své nové lásce Kateřině Moravcové. Čas zaplout do výčepu. Stoly ve výčepu jsou zpola zaplněné. U jednoho sedí Márty. Z dálky na něj řveme:

    ,,Zdár.’’

    ,,Ahoj, to je Márty.’’

    ,,Nazdár, Márty, to je Ricky Martyn!’’

    Márty jen tak ležérně zvedá ruku:

    ,,Čautě.’’

    Márty u stolu o něčem diskutuje s učitelem Havlíčkem.

    ,,Dobrý večer, pane profesore.’’

    ,,Dobrý, chlapci. Sedněte si k nám.’’

    Už dávno sedíme. Richie přináší piva.

    ,,Vám už nalejou?’’ zajímá se Havlíček.

    ,,Bártovi už bylo osmnáct,’’ lže Krutov a myslí tím pochopitelně Richieho (protože tak se ve skutečnosti jmenuje).

    ,,Ale chlapci, pro mě za mě, bylo nebylo - mě vůbec nevadí, když si to jedno pivo dáte. Klidně se napijte.’’

    Už dávno pijeme. V sále, ti šumari, hrají několik klasických amerických fláků, většinou z osmdesátých let. Ale nebyli to The Cure ani Billy Idol. Teď to zrovna zní jako…Last crismas od těch Wham! Čas na další pivo.

    Havlíček promlouvá k Mártymu. ,,Existuje o tom jedna taková méně známá teorie. Říká se jí teorie chrtího závodníka.’’

    ,,Co je to?’’ ptá se Márty.

    ,,Chrti, jsou svou tělesnou stavbou ideální pro tyhle závody. Jsou nesmírně rychlí a hbití.’’

    ,,To nějak v té naší souvislosti nechápu.’’

    ,,Představ si, že psi jsou lidé - kluci, a místo toho zajíce se honí za nějakou dívkou. Chrti, díky své rychlosti, budou vždycky před ostatními psy v cíli, tedy u té dívky. Kdybys závodil jen ty - nebyl by to závod chrtů, ale …’’

    ,,Bernardýnů, buldoků!’’ doplňuje ho výkřikem Krutov.

    ,,Chcete říct,’’ prozírá Márty, ,,že Tom ji sbalil proto, že je vysokej, štíhlej a rychlej?’’

    ,,Tak. V tomhle závodě chrt vždy zvítězí.’’ Havlíček pije své víno. ,,V tomhle povrchním světě, i podle těch léty známých statistik, mají ženy obecně radši muže štíhlé, vysoké, s krátkými vlasy, oholené…’’

    ,,A co intelekt, osobnost, šarm, vtip?’’

    ,,Na tom nezáleží, Martine.’’  Havlíček je až smrtonosně upřímný, dopíjí svůj drink, vstává a odebírá se na taneční parket, kde se dožaduje twistu nebo foxtrotu. Richie se vedle mě začíná nevhodně cicmat s nějakou nánou.

    ,,Vykašli se na to,’’ snažím se našeho bývalého basáka uklidnit, ,,domluvím ti to s Richieho mámou.’’

    ,,Pojď na balkón!’’ 

    ,,Já věděl, že je to protože jsem tlustej. Mě by se Julius Ceasar nebál. Otálel jsem příliš dlouho …a stejně nezhubnul.’’

    ,,Co tě nemá - nejsi tlustej - jsi takovej víc oplácanej, něco jako já, jen o něco víc.’’

    ,,Ale ty seš tlustej, Andy,’’ huláká k nám Krutov.

    ,,Cože!? Kde je ten balkón?’’

    Márty smutně srká své černé pivo. ,,Když já si takhle připadám jako takovej mohutnej chlap, velkej.’’

    Richie odstrkuje tu svou přísavku. Vypadá tak na třicet. ,,To jak se vnímáš ty sám a to jak tě vnímá okolí, je asi takovej rozdíl jako když mluvíš, takhle třeba teď, a pak slyšíš svůj hlas z pásku. Pamatuješ - když jsme zkoušeli nahrát ty vokály a tys potom slyšel svůj hlas?’’

    ,,Znělo mi to jako někdo úplně jinej.’’

    ,,Tak takhle nějak jsem to myslel.’’ říká Richie a zase se zakusuje do té lepé třicítky.

    Napadá mě, že takovéhle kecy nám Mártyho do kapely nevrátí. ,,Tak už se na ni vykašli. Je to nána pitomá.’’

    ,,Není to nána, Andy.’’

    ,,No tak není, ale… -vrať se k nám do kapely.’’

    ,,Co?’’

    ,,Jasně. Vrhnem se zase do toho co nás baví, přijdeš na jiný myšlenky.’’

    ,,Takže teď tu jste a chlácholíte mě jenom proto, abych se vrátil do kapely?’’

    ,,Ne. Jsme tu proto, že jsme tvý kamarádi, ty pako.’’ říkám a nemyslím to ironicky.

    ,,Já nevim. Myslím, že se vrátit do kapely nechci. Alespoň ne teď.’’

    ,,A kdy jako?’’

    ,,Spíš nikdy.’’ vydechuje Márty, odchází k pultu, kde si poroučí velkého panáka whisky, který mu není vydán, atak si poroučí velkou sklenici mléka, na ex ji do sebe vyprazdňuje a odchází z výčepu.

    Richie se odlepuje od té maminy. ,,Blbe, to přemlouvání sis měl nechat na pozdějc. Až by byl namol. Pak by se nám v pohodě upsal k čemukoli.’’

    ,,Jenže ty si mi olizováním tady tý paní, promiňte, nic ve zlým, taky zrovna moc nepomohl.’’

    ,,Měl jsem plán, ty bakchanalisto.’’ Richie vytahuje z náprsní kapsy těsného saka složený papír a posílá ho po stole ke mně. Stojí na něm:

 

    NÁVRAT DO KAPELY (ECCLESIASTES):

    Ano(zakroužkujte zde)                           Ne(neoznačovat, prosím)

    Podpis zde(není třeba datum, ani podpis jasně čitelný)

 

    ,,Vidíš, ty eukalypte vyvoněnej! Takovouhle lišáckou smlouvu by neprokoukl ani ten Pacino v Ďáblovo advokátovi.’’

    ,,Tys ho plánoval asi hodně opít, co?’’

    ,,No jasně. A teď bych si taky dal nějakej aperitiv.’’

    ,,Mám ti přinést trochu vína nebo šáno?’’ promlouvá poprvé ta žena.

    ,,Jasně. Přines mi, prosím tě, velkýho ruma.’’

    Žena mu jej v mžiku přináší. My zatím mlčky popíjíme svá piva.

    Nápoj mizí v Richieho hrdle. ,,Ne, ne, prosím tě, už na mě nesedej. Už takhle mám pocit, v tom obleku, jako by na mě seděli čtyři lidi. A nelíbej mě zas, jsi strašně nenasytná.’’

    ,,Když ty si tak sladkej.’’

    ,,Nejsem žádnej sladkej a vůbec nemám náladu se tu s tebou …miliskovat.’’

    ,,Co to do tebe v jelo?’’

    ,,Nic. Chci mít klid ve svý backstagi!’’

    ,,Cože? Hele, víš co, já půjdu tancovat a kdyby tě to pustilo nebo si měl zase náladu - miliskovat se nebo tak něco, tak mě najdeš v sále.’’

    ,,Fajn. Ode mě by ses stejně tance nedočkala, puso.’’

    Pusa odchází. Při odchodu vrtí zadkem, otáčí se po Richiem, ale ten její odchod nesleduje, a tak zrychleně, velmi nesvůdně též opouští výčep.

    ,,Co teď?’’ pronáším řečnickou otázku do publika.

    ,,Nevim.’’ utrousí Richie.

    ,,Já bych u vás na tu basu hrál…’’ hlásí se Krutov.

    ,,Ty na ni umíš?’’ zajímá se Richie.

    ,,Ne. Ale Sid Vicious taky neuměl hrát a taky na tu basu hrál, ne?’’

    ,,Safra, Kurte.’’

    ,,Dej si pohov, pankáči!’’

    Objednáváme si nová piva a přesouváme se do tanečního sálu. Hudba je hlasitá, takže konverzace je zapovězena. A tanec?, no, ale prosím vás, jsme přece drsní rockeři!

    (Příště: Krutov bude mít slinu, Andy se opře o zeď, Richie se vymočí, Tom bude mlčet. A všichni si zavolají z telefonní budky.)

---