Až vyjde slunce

Zatáhla se obloha,

našich proseb

a pršely hvězdy

pro štěstí hrdinů

jdoucí s pásky přes oči

na popravu dnešní doby

ty snídalas

já usínal

a přesto

tak zvláštně blízko

v našich virtuálních touhách

se krčil

malý červíček pochybností

že vyschne obloha

a s kaluží vyloví

poslední zbytky pomerančů

co zbyly tam

jako vzpomínky

na léčbu nemocných – strachem

pak vyjde slunce

zapomeneš

zapomenu

a zůstane jen hloupá otázka:

Co bude zítra k večeři?