Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProměny
Autor
Lukáš Hanzl
Proměny I. - stvoření českého státu skrze muže
prolog:
Bě v češech voždь Byl v Čechách vůdce
imenę Krok. jménem Krok.
I umerlь jestъ. A zemřel.
I mě dъšti Luboše, A měl dceru jménem Libuše,
kotora velika roda jestъ. která je velkého urození
Jei bě dъvoji sestra.... Ona měla dvě sestry....
Libušin soud-obraz 1
Libuše:
Ne modzi ubo nikъtože sъ lъstijô priti. Nikdo nepřicházej se lží.
první vladyka:(křičí)
Tatъ, sьbiraješi i deže ne položьi, Zloděj, sbírá kde nepoložil,
i žneši jegože ne sěvъ. a žne, kde nesel.
Libuše:
Ne modzěmъ ubo posramiti prazdьnьstva. Neznesvěťte tento
posvátný den.
Ašte sôždo azъ, Když soudím já,
sodъ moi istinь jestъ. můj soud je spravedlivý.
Rači mi pomošti Raději mi pomozte.
Ne děite da vidimъ. Nechte ať vidíme.
první vladyka:
Moľa tę, iměi mę otъročьna. Prosím, odpust.
Smotri, že mi zъloděistvo ichъ. Podívej se na jejich darebáctví.
druhý vladyka:
Se poľe moje byst. To jsou moje pole.
první vladyka:
Ni, moje byst. Ne, jsou moje.
Libuše:
Vь nôze měrô měrite, V míře kterou měříte,
vъzměretъ vamъ. bude vám naměřeno.
Libuše:
Zapovědajô vamъ, Přikazuji vám,
da ľubite drugъ druga. mějte rádi druh druha.
druhý vladyka:
Kako to jest rozuměti. Jak tomu máme rozumět ?
první vladyka:
Nevoľe bo jestъ priti skanъdalomъ. Nutně musí přijít pohoršení.
I po istine čudit mi sę pridemъ, Musím se v pravdě divit,
jaru i togo dabych nevědělъ. raději bych to nevěděl.
Žena zъla uma ima vъ sebě. Zlý rozum má žena v sobě.
Libuše:
O gosnajego togo glasa. Ó ten hnusný hlas
Ne u li razumějete. Čemu nerozumíte?
Kde jest věra vaša Kde je víra vaše
o rode nevěrьnъ. rode nevěrný.
Libuše:
Choštete li moža Chcete muže
kako bě otьcь moi? jako byl můj otec?
Nъ azъ mož ne imamъ. Ale já muže nemám.
první vladyka:
Dobŕe reče, Kako že moža ne imamъ Dobře jsi řekla: Muže nemám.
druhý vladyka:
Věmъ, jako istinьna jesi. Víme, že jsi spravedlivá.
Nъ chotimъ kńedъz, Ale chceme knížete,
podobьno namъ jestъ. tak je naší přirozeností.
Libuše:
Dobre, vasnь kto vasъ by chotělъ kńedъz byti. Dobře, kdo z vás by chtěl být kníže.
(dlouhé ticho)
Libuše:
Zapovědь novô dajô vamъ. Dávám vám nové přikázání.
Prěmysl velika roda jestъ. Přemysl je velikého rodu.
Da budetъ knedъz. Ten bude kníže.
Ježe sěsti odesnôjô mene, Aby seděl po mé pravici
jest mьně sego dati. to jest mi mu dáti.
Pošlô rabъi moija dobrija. Pošlu své dobré služebníky.
Góre vamъ. Hoře vám.
dav:
Čto jestъ znamenie, jegda chotęt si byti. Jaké jest znamení, jestliže
se to má státi.
Kъde jestъ onъ? Kde je on ?
Libuše:
Moi końь vamъ rece. Můj kůň vám napoví.
Přemysl-obraz druhý
sluha:
I on rece. Prišьl bôdô, Přijdu.
Jestъ tu, Je tady.
dav:
O vele čudesa divna. Ó jaké zázraky.
(na scénu vstupuje Přemysl)
Libuše:
Ty li jesi Prěmysl ? Nejsi ty Přemysl?
Přemysl:
Prišьlъ jesmь. Přišel jsem.
Libuše:
Se kńedъz vašь. To je váš kníže.
Raduite sę Buďte zdrávi.
Dav: (radostně)
Gospodi, gospodi našъ Pane, pane náš.
Libuše:
Vzlubenyi moi. Milí můj.
Libuše:
Bodemъ oba vъ pltъtъ jedinô. Budeme jedno tělo.
Lubiši li mę? Miluješ mě.
Přemysl
Ei, lubimъ tę. Ano, miluji tě.
Založení Prahy-obraz třetí
Libuše:
Vidimъ gorodъ velij. Vidím město veliké.
O diva vele. Ó velký div.
Slávu, viděstě oči moi. Slávu vidí moje oči.
(pausa)
Libuše:
Tomъ městě budetъ možь. Na tom místě bude muž.
Člověkъ eterъ, Nějaký člověk,
i onъ pragъ seštętъ. a on práh seká.
Zapovědajô vamъ Nařizuji vám,
sego obresteši jeho najít.
i tom městě a na tom místě
vъstaviti gradъ postavit hrad
i semъu dati imę Praga. i tomu dát jméno Praha.
Azъ glagolo vamъ, Pravím vám,
umъnožit sъ slava jego. rozmnoží se sláva jeho.
TYR-obraz čtvrtý
dav:
Gospodi spasi ny, pogybnemъ. Pane, spas nás, zahyneme.
(Tyr vystoupí z davu)
Tyr:
Gospodi, prišolь li jesi môčitъ nasь? Pane, přišel jsi nás mučit?
śъto chotiš? Co chceš?
Ježe dlžnii běchomъ sъtvoriti, Co jsme byli povinni udělat,
sъtvorichomъ. udělali jsme.
Vlastislav:
Stydi sę, jakože podobajetъ ženamъ. Styď se, jako se stydí ženy.
Podobno namъ jestъ, Je náš obyčej,
ašte li volejo vъsě moštьno ispraviti. konat podle své vůle.
Tyr: (ke svým)
Požьrete bogom, ašte li ne zъlě imate izmrěti. Obětujte bohům, jestli
nemáte zle zemřít.
dav (poklekne):
Molime sę k vyšnumu bogu.
da pridet novъ denъ.
O velikъ Krak da badet dobrъ denъ
Slъnce da svьietiti sę.
Molime sę u tvojego světego dobъu
bože daj žiznь v zemi.
Bystrьe dšti slъnce, bystrьe Zórьe,
nьebest tatrъ potъ izkonЪčájet sę.
Slъnce chošti prijiti bo novъ časъ prichoditъ.
Въ Lжє нъи чьстьI-ж вєсєлIшL
roваийLя ѓй прIнєсєиьнI-я свI-яTі
подазь намъ пrосимъ TI-я Бжє
зашчиТй нъи
на слоужьбъи людиL Твоихъ
милостиI-ж пrизьrи.
сътвоrи нъй rадостниъи
dav:
Bože ježe nъi čьstьž veselišje, Bože, jenž nás těšíš svátkem,
rovaníja gospodi prinesenъiia svjatí dary pane přinesené posvěť.
Podáz namъ prosimъ tija bože. Popřej nám prosíme tě, bože.
Zaščiti nъi. Ochraňuj nás.
Na sloužъbъi ljudii tvojichъ Na oběti lidí tvých
milostiže prizrý. laskavě pohlédni.
Sъtvory nъy radostьnъi. Učiň nás šťastnými.
Tyr:(ke svým)
Azъ glagolo vamъ, protivi sę zъlu. Říkám vám, postavte se zlu
Tatь ne prichoditъ, Zloděj nepřichází,
nъ da ukradetъ, než aby kradl
i ljudi ubijetъ. a zabíjel lidi.
Bluděte vy sę, Střezte se.
ne boita vy sę. Nebojte se.
Jegda že uslyšite brani, Jestliže uslyšíte hluk boje,
i sluchy branii, zvuk zbraní,
neužasájte sę. nelekejte se.
Ubijite vragy vaše. Zabijte nepřátele vaše.
Vъ těchъ dostojiti mi byti. Sluší se,abych při tom byl.
Vlastislavův služebník:
Gospodi ašte udarimъ mečemъ Pane, dovol ať udeříme mečem
Vlastislav:
Ni, Ne,
Dadite je krakóm i pьsom Nechte je krkavcům a psům,
neděite da vidimъ. nechte ať vidíme.
(započne boj)
Vlastislavův služebník:
Ašte i jedimь bi bylь čudimij, I kdyby byl jen jeden zázračný,
dovъlěaše našej silje odolěti. mohou naší síle odolat
(Tyr zabíjí Vlastislava, Čechové vítězí, boj ustává, Tyr padá k zemi, ostatní se kolem shlukují)
Tyr:
Vъratim sę, otъnodže jesmъ prišъlъ. Vrátím se odkud jsem přišel.
Ne boita vy sę. Nebojte se.
Milъ mi jest narodъ sь. Milí je mi tento národ.
bojovník:
Otide, ide i něst viděti, Odešel , kde ho není vidět.
dav:
Otide, Odešel,
Prolog:
Tomъ čase krьstъ vъdrôžaaše sę,
i grobište języčьsko bě si zemъ.
Bo Ratьnikъ nenavistnikъ bě alъčnъ.
Onъ imě krьstъ na reze i plaštu.
Otide ljubosc i bě nošt i buŕa.
I rydáše vesъ slovensko plemę.
Borьcь kovъnik boŕetъ lьstьivcomъ.
Nъ ni, nemoštъ onъ jь zlu odolěti.
Krъvь potь bě živet vъtъ časъ
K krštenju bo obratiše se vъsi,
vjera starcóv jest mrtьvъa v zemi.
Nъ bě denъ, bračьnъ denъ v selě,
veselije, pijanstvije velę,
kъde světъ dob bog všedrьžitelь imě.
Ženich mladeništ tomъ městě rešę:
Azъ jesemъ onъ i ty jesi onъa.
Rodъ pravъ badet živъ, dobrъ i blagъ.
Proměny II.- stvoření českého národa skrze ženu ve 4. obrazech
Obraz 1) Lovci a chlap - druhá polovina 13. století
první šlechtic:
Deű sâl,
druhý šlechtic:
Toproytrâ,
uhlíř:
Dobrojtro, Vitajte, páni,
druhý šlechtic:
Hej dô, krčma, kte?
(Uhlíř zakroutí hlavou)
druhý šlechtic:
Und ein tfur, oder ein burg? Kte jest?
(Uhlíř pokrčí rameny)
Uhlíř:
Ne, pro pány má jatka nejest.
(mávne rukou, aby ho následovali)
(Vyjde sedlák a pokynutím hlavy pozdraví uhlíře. Chvíli spolu tiše rozprávějí, pak se otočí k šlechticům. Uhlíř odchází.)
Sedlák:
Bôh pomóz, Vitajte páni,
první šlechtic:
Pop pomús
Ich bin Adalbertus Nôthaft de Wildenstein
er hiez Heinrich Paulsdorfer von Stein.
My ztratily na lof. Nocleh, hospoda vrhstest ? Chledamy.
(Sedlák kroutí hlavou a uvádí je ke stolu, v koutě stojí sedlákova žena)
sedlák:
To ves jest co mamy.
Bochnec a kyselici vem dámy.
první šlechtic:
Liebe frau, dô bist wie eine Rôse.
(Přistoupí k ženě a políbí ji. Ona ho něžně obejme a nechá si líbit dvornosti. Sedlák je prudce roztrhne a vyvede ženu dveřmi ven)
sedlák:
Ženy, proradné plémě,
ot nichž ves zlé sémě.
Zládci, jáz vědě,
kak jsi vrátka,
hy nevierna.
Hy sen jsa postaten.
Ves by učinila
po vôli jmu byla.
(a vlepí jí facku, poté se vrací do místnosti, kde vládne rozpačitá nálada)
sedlák:
Štědr hy udaten jie
Prěmysl král,
kak sie má on nenie?
první šlechtic:
Premysl Otaker?
Der künc űz Bęheim lant?
Der künc ist tôt, recht als ein degen,
der nach ęren streit.
Wâfen iemer męre!
druhý šlechtic :
Kraľa nejest.
sedlák:(do publika)
To jest přípřeta,
pro naše zhrěšenie
kraľ mose sníti s světa.
(Šlechtici zasedají ke stolu. Venku se sedlákova žena objímá a líbá s uhlířem.)
Obraz 2) Myslata - polovina 14. století
prolog:
Stín kříže černého
doplazil se k dubu prastarému.
Náhle z nebe čistého
vyrazil blesk a hrom,
až zatřásl se v kořenech ten strom.
Tak za podivných znamení,
odešel ze světa
starý ovčák Myslata.
Zemřel roku 1337 ve vsi Blovu.
(na scéně je žena a něco kuchtí v hrnci)
žena:
Ež jáz muši jmieti sen lap za muž.
Talácí sie i neslyšie, hdyž žena volá.
sedlák:
Jáz miech tieskň převeliků,
proto musiech ojiti v pola.
žena:
Maš var? Co Věď povieděla?
Po klekánie, kda ten chlap pkelný a lúty
jmě poruku převeliků,
kak na tie popatří,
ještě nem pakost přivodí
a tobie uškodí.
(pauza)
žena:(do publika)
„Myslata přiše.
Čúš sen běs dopustieše sie seho,
přinesie nem luti mnoho.
Kto chcie dušu zachovati,
tomu jie v noci doma bývati.
V niž dobu od klekání do puolnoci,
jmě veš dědinu v své moci.
Bude-li u ny dlúho dlíti,
nastanú nem česi lítí.
Razi vem, spěši seho úhlaviti
i toli upáliti.
Úfajte v Bóh,
ž nem veli núškodí.
Krista pána proste.“
To věď pověděla.
(ozve se zabouchání na dveře)
Myslata:(hrobovým hlasem)
Sezema
sedlák:
„Jezu Kriste spas ny.“
(znovu se ozve zabouchání na dveře)
Myslata:(hrobovým hlasem)
Sezema
(bledý sedlák se třese strachy, třetí zabouchání na dveře)
Myslata:
Sezema
(sedlák se mrtev svalí na zem, zděšená žena se
skloní nad jeho tělem pokřižuje se , vykřikne a
omdlí)
Prolog:
Jde velký zástup ku hřbitovu
v jeho čele kráčí kat.
Vyňali Myslatu z jeho rovu.
Zři na vrchu, na Kalině hranici plát.
Vrhl se jestřáb strmě z hora,
havran černý zakrákal.
Vyvrhly stíny divného tvora.
Krajina ztichla, jak by se zastavil čas.
Jen v havraním krákání
slyšet je ozvěnou: Vrátím se zas.
Vrátím se zas!
Slovníček:
česi, časy
čúš, totiž
dědina, ves
ež, že
jáz, já
kapalice, napoj ze syrovátky
kda, kdy
kytle, dlouhá košile
lap, hlupák
lúty, krutý
muši, musím
nem, nám
núškodit, neuškodit
ny, nám
pakost, škoda, zlo, neštěstí
pkelný, pekelný
poruka, moc
razi, radím
ojiti, odejít
sen, ten
talacet sě, toulat se
tieskň, smutek
var, horečka
věď, vědma, věštkyně, případně čarodějnice
vem, vám
Obraz 3) Fablel o ševcově ženě - druhá polovina 14. století
Prolog:
Bě švec jeden i ten ženu jměl
žeť toho chtěl v krčmě vždy ležel
Žena věce v jednu dobu
žena:
Co mi učiniti s tobú?
Rač slyšeti, mój milý muži,
však vidíš naši velkú núzi.
Žě chceš vždy v krčmě ležeti,
dietky chtie hladem zemřieti
prolog:
Švec povědě ženě dvorně:
švec:
Jmám prodajné čtvery škorně,
ty škorně za vědruňk prodám
a tobě ty peniezě dám.
prolog:
Když švec sě na ten trh brasta,
škorně za vědruňk prodásta,
Švec vecě:
švec:
„Co j´učiniti?
Jižť mi sě chce velmi píti.
Ženo, chceš do krčmy jíti,
jediný haléř propiti?“
Prolog:
Ona jemu v tom povoli
řkúci:
žena:
„Staň sě po tvéj vóli.“
Prolog:
A když do krčmy jidesta,
brzo tři krošě propista.
Ihned poče švec hlédati.
zda by mohl s kým v kostky jhráti.
I když to uzřě hospodář,
povědě ševci ten krčmář:
krčmář:
„Hosti, chceš-li vrci krychle?
Neb ty neb jáz zísčeš rychle.“
Prolog:
Švec beze všeho potáza
ženě vědruňk dáti káza,
poče s ním krychle metati,
chtě na krčmáři vyjhrati.
Přistupivši žena k němu,
povědě tak muži svému:
(oba muži hrají v kostky)
žena:
Muži, vecě, nedámť jhráti,
slýbils mně ten vědruňk dáti
krčmář:
„Buď kázána,
paní, neb budeš svázána.
Jhraj pro ni preč, nejměj péče,
nechaj, ať sě hořem vzteče
Prolog:
A když ho ke jhře připravi,
ihned jej všech peněz zbavi.
On jiej vecě:
švec:
„Milá ženo,
již jest všechno provrženo.
Ty neroď na to nic tbáti,
musímť tvú potřebu dáti.“
Prolog:
Ona jemu povědě řkúci:
žena:
„Jáz to dobře vědě,
že ty zlý obyčej máš,
co dobudeš, to vše projhráš.
(odcházejí ze scény)
Prolog:
Švec sě rozhněvaje na ni
i da jiej políček dlaní.
A když cestu spolu jdiešta,
v ten čas sě spolu smieřiešta.
Na druhý den žena sě vráti,
jme sě před krčmářem plakati.
(vrací se žena a krčmář)
žena:
Poviz o mých dietkách záhe,
neb sú bosé i nahé.
Prolog:
Kdyžť krčmář uslyší toto,
vecě jiej:
Krčmář:
„ Nemuť sě proto,
chcuť pomoci toho zbýti,
abych tě vypravil z toho
chcuť ot tebe nemnoho.“
Prolog:
Ona vecě:
žena:
„Mój milý pane,
toť na tvéj milosti sě stane.“
krčmář:
„Jáz tobě ty penieze dám
obrátiž je na své děti,
jázť jich nechci k sobě vzieti.“
(opouštějí scénu)
Prolog:
Ona poče děkovati
On podtepem ji vzvráti.
I počnú spolu túze špíleti.
i hostie jiu mož mieti.
Takť ševcová sboží dobývá
žeť ráda v loži přebývá,
neb švec divocě přebývá,
žeť svých peněz v krčmě zbývá.
Obraz 4) Žák a panečnice - přelom 14. a 15. století
žák: Pro tebe panie sem hotóv
ustavičný býti.
ona: Milý, jen za málo grošóv
muožeš to vše mieti.
žák: Tys naděje má
ty a žádná jiná.
ona: Mě ani srdci mému
nelze ku pánu žádnému.
žák: Pěkná paní
grošóv nejmám.
V tvoju milost ufám,
než vyjde hvězda ranní.
ona: Střiebra nemáš,
lásky žádáš?
Dobře, milý si mi žáku
na pěknú chvilku já mě čáku.
žák: Slibuji panno ja tobie rád,
že bude dlúho kokrhat.
ona: To je mojě radost
slúžiti pro tvú mladost.
ona: Chci s tebú v krčmu jíti
i budeme dobře syti,
neb to každý vie,
vám žákuom psota nehovie.
v krčmě
piják:
Toto jest krčemná pieseň
Ženy jest světu potřeba
potom vína také třeba.
Toto obé jest božie vzplozenie
jesti velikého urozenie.
Za to chci bohu chválu vzdáti
ať nás ráčí zachovati.
Paní, nalí piva!
Neb máme dosti piva
radost u nás často bývá.
Však drahé jie nám vařenie
nemámy vždy posviecenie.
Jíchy nemastné je málo
však nám sě dobřě stalo
žeť máme dosti pití
ač jsme hladiviti.
pak my opilci, s kým držíme
my panečnicím naložíme
i slepičky opaříme.
ona: Žáku co dieš k tomu?
on: Za tvú službu paní mojě
chci ti také dát skládanie.
žák:
Milá pano, nedaj mi déle túžiti
tobie chci vší silú slúžiti.
Neniet div, že túžim,
neb ze všech najkraššé slúžim.
Milovati a nemieti,
jako séti a nežieti.
Ach, co sobě zdieti mám,
když tebe, má milá, mieti nemám?
Lépe bylo by umřieti
než po tobie žalost mieti.
kupec: Si velmi pěkná
nejsem slep.
Svrbíť li tě kep?
Jeti se mnú chvátati chceš?
Pyčeti toho nebudeš.
(Zatřese měšcem)
žák: Hle syté prasie věchtem jhrá.
panečnice:(otočí se k žákovi)
Uč se, budeš knězem.
(Zůstanou na sebe chvíli hledět, panečnice odchází s kupcem)