Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setři
Výběr: Danielane
07. 12. 2011
24
18
1699
Autor
Zuzulinka
naděje
dýcháme proti zdem
neónové zvěsti
v krajinách stínů
nejde než nevěřit
na barvy
štětiny štětce
chycené v obloucích
páteřních mostů
vzdálenost
do jídla konfety
poslední z davu
v invazi
nakloněných rovin
snažím se
okousat na kost
nekonečno mezi
blízkost
zdánlivě na hony
daleko v tenatech
kde ruka ruku mine
ze srdce
vnitřního zvonu
ticho
bytí - nebytí
nasloucháme
chyceni v melodii
18 názorů
v opravdové poezii každý vidí to své...proto ji miluji a kus života se o ni snažím
ja len tak, že splíny veľmi nesúvisia s farebnosťou, ktorú som v prvej slohe považoval za zámernú
vk - v češtině můžeš mít na duši stín anebo splín, používá se obojí a vyjadřuje to v podstatě totéž, tak asi tak
napadlo mi: čo je to za báseň, kde sa môžu "stíny" zmeniť na "splíny" a nič sa nestane?
Překlad britské češtiny Pečeného medvěda : "Pozérská hovadina, je mi z toho na blití ! "
...jo a Mimoni - já tu holku rozcuchanou a nekonkrétní miluji ... bez výhrad a se všemi tajemstvími ... příliš srozumitelnou bych ji ani nechtěla
Mimoni - docela děkuji, docela se zamýšlím, chápu výtku v prvním řádku, nicméně, nemohla jsem použít nic jiného, ještě splíny, ale vyznělo by stejně
nechápu výtku o plytkosti a zároveň konstatování "šermování abstraktními výrazy" a už vůbec nechápu, co je v poslední básni abstraktního - mohl bys mi to přiblížit? - já tam slyším docela jasně souzvuk tónů, akord /jen s dovolením, jsem zde chtěla dát prostor čtenáři - a tady je čtenář fakt vnímavý - a ne mu to tam zcela konkrétně vyplácat/
a poezie má být rozhodně taková - má být únikem, ale zároveň prostředkem k poznání jeden druhého, jiných světů, chceš-li - jen je to jen můj názor na ni:-)
všem ostatním moc děkuji
"v krajinách stínů" - velmi klišovitý verš:-(
... přesto první báseň mi přijde jediná dobrá, nepostrádající určitou koherenci, velkou plastičnost tomu dodává poslední trojverší.
V dalších dvou už podobnou kvalitu nevidím - a jakože zde tenhle styl má spoustu svých přívrženců, je to plytké.
Pouhé vrstvení tichých impresí, bez syntaxe, bez odhalitelné souvislosti. Jakoby si měl čtenář vybásnit souvislost sám?
Jediná akce vyjádřená lyrickým subjektem je trpná, otloukánkovská, buď neuróza ("snažím se / okousat na kost / nekonečno"), anebo divácká (nasloucháme / chyceni v melodii).
V naší smutné době, kdy už tolik lidí rezignovalo, stáhlo se do ulity svého vlastního prožívání před "zlým" světem, má být i poezie taková?
V poslední básni mě pak štve i šermování abstraktními výrazy, jejich pouhé vrstvení, jako kdyby i samo bytí a nebytí byly impresemi.