Není důležité zvítězit, ale přežít

Cestou domů jsem šel za několika studentkami, jejichž třídní je má manželka. Mohl jsem tak vyslechnout:

"Včera večer jsem potkala naši třídní u řeky. Se psem. A ještě s nějakým tlustým plešatým chlapem."

"Co blbneš! To je její manžel." 

"Tak proto vona má tak hnusný děti!"

Usedl jsem doma ke kávě a francouzským oknem do zahrady pozoroval, jak si naše dvě nejmladší, Jindřiška a Mařenka, hrají s pejskem. Protože na okně stálo malé kulaté zrcátko, dobře jsem mohl porovnat, jak mi jsou ratolesti podobné. Mám dojem, že jsem v jejich věku býval roztomilejší. Co asi dělají v širém světě jejich tři starší sourozenci, pomyslel jsem si a učinil závěr:

"Není důležité zvítězit, ale přežít!"