Fragmentarizace zvaná zapomnění a hniloba

Tvá gesta se odlupují z paměti

jsou to uschlé listy setkání

A letmý odlitek tvé tváře roztává za očima

Tam na vinohradech

tam ze mě vítr sňal

poslední chvěv dotyku

a horko zažehl nad osou

Šla jsem od tebe a ty ode mě

šli jsme a lesy se objevovaly

hlasy hledaly a lidé se hroužili

kruhy nás oddělovaly poledník stál

Šli jsme a pamatuješ tu lehkost

vracela jsem se našimi kroky

voda minulosti tě obtékala

vracela jsem se k šelestu hlasů domů

-------

Doma voda sklenice podivné pozůstatky --- ?To má pomoci paměti chladnoucí?

Místo toho se minulost muchlovala na mém gauči s pamětí   

a ti ostatní opodál se smáli mému běsnění proti jámám pod rukama

-----

Sem tam pokoj a hlavně okno

je vysvobozením říká Kafka

člověku s odřeným čelem

A tak se začala mísit úzkost

a láska upadla do mezisvěta

see you somewhere

zbyla vůně překvapivě

-------------

stejně je třeba otevřít

staletá tíže jde na návštěvu:

Bylo třeba psát o naději

A tak zelená zesinala

ruce ovázala záda obtížila

stařena s kovovýma nehtama

jazyk psovsky venku

tupý pohled do snů let dovnitř do tebe utíkej běž je to ona

Hniloba

Bylo jí třeba?