Vánoční let

Vítr skučel, sténal a mlátil s dveřmi od hangáru, za kterými stála tři letadla. Starý a vysloužilý Čmelák, supermoderní Vosa a ultralehký Švihák.

Blížily se Vánoce a pan Kubát, co je měl na starost, je umýval a leštil.

„Uvidíte, že letos budu létat já,“ řekla povýšeně Vosa a zvedla nos ke stropu.

A skutečně, pro Vánoční vyhlídkové lety byla vybraná právě ona. Děti už v hloučku čekaly na letišti. Vosa vyjela pyšně z hangáru a po dvou je vynášela do oblak.

Létala celý den. Když už měla poslední dva chlapce, řekl jí pan Kubát : „Chviličku počkej, pro něco si dojdu a zkontroluji jestli je všechno v pořádku.“

Jakmile však pan Kubát poodešel, Vosa se i s chlapci vznesla.

„Proboha, co to vyvádí? Vždyť jsem ji nedolil benzín,“ zděsil se Kubát.

Buďte klidný, ona to zvládne,“ snažil se ho uchlácholit starý Čmelák

Vosa to ale nezvládla. Chvíli po startu se z vysílačky ozval její prosebný hlásek : „Mayday, S.O.S.

Svítí mi kontrolka. Došel mi asi benzín.“

„Tak a je to tady,“ řekl Kubát, „bez benzínu nemůže přistát a bude kroužit navěky v mracích.“

„A to zas ne! Co ty děti?“ nevzdával Čmelák, naložil si na hřbet kanystr leteckého benzínu a vyrazil.

Za chvilku se dostal těsně vedle nešťastné Vosy. Pomocí vrtule jí otevřel nádrž, vsunul do ní trychtýř a připravil si kanystr. Jenže v tu chvíli zadul silný vítr, čmelák ztratil rovnováhu a kanystr mu sklouzl dolů. A padal a padal.

Pohotový Švihák, celý šťastný, že může také něco udělat, ho zachytil, vystoupal až k Vose a nalil do otevřené nádrže benzín.

„Dík,“ špitla pokorně Vosa, zaklapla nádrž a šla na přistání.

„Tak se nám ty svátky letos málem nepovedly. Co říkáte?“ zeptal se pan Kubát, když už měl zase všechna letadla pěkně v řadě v teplém hangáru a děti byly doma u Vánočních stromků.

Čmelák přikývl, Švihák přikývl i Vosa přikývla : „ Já už budu příště poslušnější,“ slíbila, „ a vám kluci moc děkuji. Jsem ráda, že mám takové skvělé kamarády.“

Pak si rozbalili dárky, zazpívali si a měli se rádi. A to nejen o Vánocích.