němoválka

Není lepšího přítele (družky), než toho, se kterým se vám dobře dokáže mlčet. toť stará pravda. Ale mlčet proti sobě? To mě nikdy nenapadlo a přitom se to vlastně děje možná častěji a je to fakt mazec. Pěkné, TIP.

co dodat, snad jen, ze svet je jedna velka nacucana houba, nekomu smrdi jak po roce v drezu, nekomu se libi jeji barva, nekdo ji pouziva denodene, nekdo ji nenavidi, a nekdo miluje, protoze bez ni, co by si pocal :)

dík.

Přečetl jsem poslední tři díla. Prospělo by ti soustředit se na obraznost (ta je občas fajn) a dát si mnohem větší pozor na kýč.

tady obdobný problém, všechno napřímo, bez šikovné metafory, to s tou kolébkou je takové už moc přecitlivělé, naopak verš ...odrážíme se od střepiny... je šikovný, ale ne úplně využitý nápad, který by z něj udělal ještě lepší metaforu. Je vidět, že citlivě vnímáš nálady, ale vyjadřuj je mnohem prozaičtěji, prostěji a třeba i drsněji, ona, je-li tam, stejně dolehne, ale nebude připadat jako by naočkována.

Stačila by mi první sloka jako miniaturka a to další druhá... jenže kdo by vymýšlel dva názvy, viď? :-)) */

*

Santi, vím, o čem píšeš...

Ten úvod mi tam připadá jaksi navíc...

nádherně smutné...***

*

Je to krásné, jako ty tiché bílé baňky, když němé čekají celý rok v krabici v komoře...proč němoválka, vždyť to může být i němoláska.- V lásce je to zřejmě vrchol: mlčet si spolu....