sminutí

.

křesání kamenem až tzv. "přskočí jiskra", to je tak hovorově zapoužíváné, že dát to do básně by potřebovalo opravdu velký potenciál a svébytnost uchopení, aby to vyznělo dobře. další svě sloky nenesou takřka nic a jsou téměř dětské, tak jako vyznění celého tohoto textu. Tato je asi nejslabší (z těch co jsem viděla)

v zivote jsem neslysel slovo "sminout" (je to sloveso, ze?) ale podle toho cos napsala, uz vim co znamena :)

jo, proč ne, ... poslední opět "děsivá" T

"tak dlouho se křeše/kamenem o srdce" mi připomíná Skácela... "Sminutí" je nádherné slovo - je v něm vše, krátké souznění, rozloučení, lhostejnost... Kdyby bylo po mém, nechal bych jen tu první sloku. Bylo by to náznakovitější, záhadnější, přesto by čtenář tušil, o čem je řeč.

první sloka s hezkým využitím známého rčení ...tak dlouho se chodí..., to je šikovný nápad, horší je to u mne s tím ...sminutím... přijde mi to jako novotvar za každou cenu, jakkoliv obsahem sedí, ale zbytečně strhává na sebe větší pozornost na úkor vnímání celku. druhá sloka taky šikovná, třetí už hodně omšelé. A ještě jedna věc, že kromě prvního verše další část postrádá metaforu, je to všechno jaksi hodně napřímo.

OK.

křísnutím už vzkají jen chladné jiskry, když tě jiná ruka podrží ***

mne by zase klidne stacila ta pulka prvni...tam je receno temer vse.... t

Pro mě hodně pěkné...***

cha! hodně se mi líbí druhá půlka v první bych ještě něco malinko ... přidal posunul nevim sminutim to neni :) **