Jak pan Šfejcárek šťastně uniknul nástrahám šoubiznisu

Pana Šfejcárka fšichni znáte.  Je to tadídlec náš spoluuživatel. Umí dobře psát, akorát si nevjeří a furt všechno maže, coš mi leze hrozně na nervi. Ale zase nesobecki hodně komentuje a v žádním případě nemaže lidem med kolem hubi. Co se mu nezdá hnet skritizuje, ofšem bes nějakých emocí. Prostě vjecně. A nezná bratra, ani sestru. A je to tím, že pan Šfejcárek je samorodí talent a vjedátor. To koukáte, co? Já sem taki koukala, jako blázen, ale nepřekfapilo mje to, jelikož sem dávno vjeděla, že je geniální.

Co bude pro vás asi překfapením, je to hrozně pjekní chlap.

Vím o tom, jelikož sme spolu bili na kafíčko. Akorát sme to nechtěli vytroubit tadi veřejně, abi si lidi nemysleli, že mi pan Šfejcárek píše pochfalní komentáře jen proto, že se zamiloval.

Sice mje miluje, to je fakt, ale uš dávno, neš sme se potkali.

No a přetstafte si, že von vimislel, dalo bi se říct bájné, perpetum mobile.

Přímo vás teť vidím, jak kulíte oči, pak si klepete na čelo, že je to hrozní kec, jelikož bi se o tom vjedělo.

No, vono se to totiš tají. Ale jednou se to málem proláklo. Fšak znáte novináře, jací sou to šťouralové a taki jim není nic sfatí. Vůbec se neohlížejí na to, že některí informace bi mohli stát určití lidi i život.

Abi se mu dostali na kobilku, poslali za nim jednu fakt krásnou redaktorku. To se ví, vjedátor, nevjedátor, bil pan Šfejcárek úplně na vjetfi. Holka vipadala jako nějaká Ornela Mutti, coš bil dicki jeho idol. Furt ze ním lezla, různě vrněla, házela obdivní pohledi, tvážila se křehce a submisivně, aš v něm vivolala takoví ten ochranářskí pud, jak ho chlapi mají.

No i co čert nechtěl, nechal se přesfjetčit, abi šel do televize a o sfím převratním objevu informoval diváky.

Mjelo to bít do pořadu Jana Krause, kterí pan Šfejcárek dobře  znal a dicki prohlašoval, že „Uvolněte se prosím,“ je jediní pořat, na kterí se dá f televizi koukat.

Ve sfí zaláskovanosti chudák úplně zapomněl, že je hrozně nesmjelí a víc neš sto slof denně z něj nigdo nevimáčkne. Sličná redaktorka pravda postupně vymáčkla mnohem víc a nebili to jen slova.

Přišel den D. pan Šfejcárek, scela omámen,  přišel k budovje televize. Uvnitř bil hrozní ruch a couraly tam fakt podivné egzistence. Různí tajtrlíci f kostýmech. Vedli podivní řeči, lísali se do přízně režisérů a produkčních fšelijakíma servilníma kidama, no co vám budu povídat, fakt děs a hrůza.

Bilo to, jako bi se najednou probudil ze spaní a čumjel jako blázen, gde se to ocitnul. Náhle ji uviděl, jak si to k němu šine, na hubje rozzáření úsmjef, rti připravení k polibku. F tu ránu mu došlo, jakou na něho ušila boudu i dal se na útěk. Cestou srazil dva chlapi f kostýmech mimozemšťanů, jednu palmu a narazil do butky s cigaretami a časopisma, aš se o půl metrů posunula a ta babizna co tam prodávala začala řvát jako na lesi, „vraždááá, vraždáááá!“

Lidi ot televize sou zvikli na různí extempore, todle fšak bolo moc. Hnet je napadlo, že pan Šfejcárek je vrahoun a někoho zákeřně zamordoval.

Falešná Ornela, vidouc, že ji objeť zdrhá, začala sprintovat. Tak to né, říkala si f duchu. Ti mi holoupku neutečeš. To se ví, mjela bi pjekní průšvih a taki po prémiích a doví, jestli bi ji nevirazili. Bila silně trénovaní jedinec, s tělem mučením f posilovně, brzdili ji fšak dvanácticentimetroví podpatky. Ne tak kovboje a dva kostýmovaní policajti. Kovboj se rozkročil, zakmital prstama u koltů, povješeních zatraceně nísko a vistřelil s obou na střídařku. Zapomněl, že to sou hrački, ale vipadalo to hodně efektně.

Poliši bili rozhodně lepší. Jednen se vzorovje kril a křičel, „tadi policije, stůj, nebo střelím!“ druhí udělal takoví ten efektní kotrmelec, akorát, že mu to nevišlo a zahučel hlavou do posunutého stánku. Baba řvala ještě víc, „pomoooc, pomoooc, vraždaaa!“ A nešikovní akrobat zůstal ležet jako bes života. Jeho kamarát se tak vžil do role, že do nefunkční visílački viřvával, „nula, dva jetel, policista f nouzi!“

Pan Šfejcárek rozrazil daf trpaslíků, co se mu snažili zatarasit cestu a povalil Sněhurku, aš jí spadla paruka a viletěla ven ze dveří, zároveň s nim.

Utíkal aš k metru. Mislím, že dibi se bil zúčastnil olimpijskích her, bil bi dosáhnul ten den na příčku nejvišší.

Tak to dopadlo. Ot tí dobi se pan Šfejcárek bál dokonce koukat na televizi a ženám se vihíbal, jako čert kříži.

Znovu se zamiloval aš po nějakí dobje, a to, do mně, Růženki, ale to uš je úplně jiní příbjeh.