MASO V POMERANČI

Trápil se. Přitom si moc dobře uvědomoval, že negativní pocity jsou kontraproduktivní. Nemohl si však pomoci.

Bydlel s maminkou. Té bylo na umření. Ležela v posteli a naříkala bolestí. Bylo to dojímavé a kruté.

Šel se podívat, jak to vypadá v hospodě. Zela prázdnotou. Bylo 8 hodin večer. Dal by si pivo, ale neměl na něj peníze. Hospodský by mu na dluh nenalil. Jednalo se o hrozně lakomého člověka. Slyšel o něm, že nenávidí lidi. Nedivil se mu, ani on sám je neměl příliš v lásce. Ke všemu se jich bál.

Lidé jsou totiž zlí. Samozřejmě, že ne všichni. Pouze drtivá většina z nich. Dělá jim dobře, když můžou někomu ublížit On byl velmi slabý. Kdekdo byl silnější. Často mu to dávali najevo. Používali za tím účelem hrubé násilí a neurvalé chování.

Neměl žádného kamaráda. Připadal si hrozně osamělý. Chodil do práce. Makal jako dělník-automat za polovinu minimální mzdy, na tři směny, dvanáct hodin denně a včetně víkendu. Neexistovaly pro něj žádné svátky, ani dovolená. Aby z toho života něco měl, spal pouze hodinu. Ani o minutu déle.

Ve volném čase se soužil animální touhou. Byl mladý, pohledný a sympatický. Styděl se oslovit ženu a tak hodně onanoval.

O pár měsíců později se do něj zamilovala Gangréna. Vypadala jako top modelka. Dokonce jako ony brala narkotika. Byla na nich závislá, ale nechtěla si to přiznat. Spatřila ho čirou náhodou a moc se jí líbil. Chtěla se s ním vyspat. Zastoupila mu cestu, jejich pohledy se střetly a ona mu řekla:

„Poďme si někam zamrdat.“

*

Zůstali spolu dva roky. Pak se rozešli. Gangréna si našla jiného kluka a on se pokusil o sebevraždu. Bohužel neúspěšnou. Skočil pod vlak a přežil to bez sebemenší újmy. Dokonce se mu ulevilo: Podělal se strachy. Lidé, co tomu přihlíželi, setrvali po blíže neurčitou dobu v oněmělém šoku, a pak najednou kdosi zvolal:

„ZÁZRAK!“

Vzápětí nato se objevil v televizi. Atraktivní reportérka, která na perón snětínského nádraží, kde se ona obtížně vysvětlitelná událost přihodila, slanila z vrtulníku společně s kameramanem a několika dalšími zaměstnanci zpravodajského kanálu 666, ho vybídla, aby sdělil divákům své jméno. Představil se:

„Meandr Mazač.“

Poté uvedla, že je nezničitelný. Následovala iracionální sadistická akce. Jeden člen štábu ho udeřil do hlavy desetikilovým kladivem. Tím chtěl patrně demonstrovat pravdivost vyřčené informace.

Meandr se pod vlivem brutální ataky odebral do třeskutých mdlob. Jeho mysl se odpoutala od tělesné schránky a navázala kontakt s duší prapodstaty. Ta se ji ujala a přijala za svou. Líbilo se jí v ní. Nic však netrvá věčně.

Meandr se probral a zjistil, že neví co se s ním stalo. Nacházel se totiž docela někde jinde, než se pamatoval, že naposledy byl. Všechno kolem na něj působilo absolutně cizím dojmem.

*

Nepoznával jsem nic z toho, co se naskýtalo mému pohledu. Bylo to okouzlujícím způsobem abstraktní a nedalo se to definovat žádným mně známým pojmem. Bezpochyby se jednalo o něco, co se vymykalo možnostem mého chápaní. Vnímal jsem to jako hudbu, ale mohl jsem se toho dotknout, protože to bylo hmatatelné. Vyzařovalo to teplo a bylo to inteligentní. Za účelem dorozumění to používalo telepatii. Neovládalo to náš jazyk jako takový. Komunikace mezi námi probíhala na bázi vizualizace. Vkládalo mi to do mysli obrazy archetypů.

V jednu chvíli se mi zdálo, jako by mi to chtělo sdělit něco moc důležitého. Podle toho, co se mi podařilo vyvodit, tak údajně už brzy hrozí lidstvu naprosté zblbnutí a vymazání z povrchu zemského. Vyslal jsem mentální impuls tohoto znění: ‚Co konkrétně to znamená?‘ ve tvaru ohromného otazníku.

Jako odpověď svého dotazu jsem spatřil snímek výbuchu atomové bomby a spousty mrtvých, kdy příčina skonu s největší pravděpodobností spočívala v otravě bojovým plynem. Podle podoby a intensity zohavení se dalo soudit na yperit, či jiné takové svinstvo.

*

Meandrovo tělo se válelo v kaluži vlastní krve. Umíralo. Kdosi se polévkovou lžící přehraboval v jeho vnitřnostech. Patrně hledal lukrativní orgány, které zpeněží v nemocnici sv. Bimbase.

Za utržený obnos si vrah, či hyena v lidské podobě, koupí několik litrů čuča a pár plechovek toluenu. Zajde si ke splavu za městem a tam si udělá bene.

Ještě pár okamžiků a Meandrovo srdce zastaví jednou provždy svoji činnost.

20. prosince 2011

Petr Měrka