barvy života

Moc milé :)) 

***t

někteří jsme asi nepochopili, že rýže se sází v noci za pomoci čelovky!!

někteří jsme asi nepochopili, že rýže se sází v noci za pomoci čelovky!!

pochybuji, že když sází rýži, může si dovolit vstávat v jedenáct;) ale báseň hezká,milá,s poetickým nádechem:)

tak, na chvilku jsem zavřela oči a viděla jsem obraz, prostou kuchyň, otevřeným oknem svítí slunce, ve dveřích stojí muž, má zasněný výraz, proti němu žena s nataženou rukou, na dlani jí sedí motýl tohle ve mě vyvolaly tvoje pěkné verše

hm, roztomilé, ale časem se asi zjistí že žijí každý v jiném rytmu, ale já vim!!! nechceme to slyšet, tak beru zpět, a žili šŤastně až do smrti

Hezký. Máš na ni telefon, prosím?

moct spavat do jedenastej, i ja by som sa naucila kreslit:)*

nerozčiluju se :o)

Tak se hned nerozčiluj, no. O to víc je zvláštní, že ona nevstává do té fachy s ním, ale maluje doma obrázky. Jestli má být ten text popisem idylického stavu, jako to hajku, tak pro mě osobně není. Spíš vzbuzuje zneklidňující otázky.

manžel "zelené vdovy" obvykle nevstává v pět do Kolbenky... ale díky za tvé komentáře, určitě sem patří.

Jasně, nějaká zátiší s jídlem a k tomu hned zatepla model na talíři. Třeba knedlo vepřo zelo :-)*

Víš, jak obecně končí taková manželství, žejo? Mluvím o zelených vdovách. Tohle prostě nefunguje. Může mít rád její obrázky, ano, proč ne, ale na tom se zas tak úplně stavět nedá.

a co když prostě má rád její obrázky...

Ano, já tomu rozumím, nicméně se Ti tím závěrem podařilo možná nechtěně vytvořit rozpor s idylickým stavem. Představ si takový vztah. Jednak to, že ta dospělá žena maluje svému muži po letech soužití obrázky není tak úplně běžné a i když se to třeba na první pohled zdá bezva, zavání to něčím chorobným. Navíc toho chlapa by přesně tohle po pár letech muselo nejspíš úplně zdeptat. Vstává v takovou hodinu, že je to proti přírodě, pak se unavený vrátí domů a dostane obrázek. Jak dlouho se tohle dá vydržet než člověk začne utíkat? Sice to asi možné je, ale to by ten chlap musel bejt svatej. A možná si jen do textu projektuju víc vlstní pohled. Žil jsem x let s psychotičkou. Když měla ataky, taky mi malovala obrázky. Bylo to strašný.

Ježiš, to je krásnýýýý! *t

Zbora: děkuji za zamyšlení. Ve skutečnosti na mě zapůsobila atmosféra toho haiku v prologu, v pár slovech je tam vyjádřený téměř nepředstavitelný klid. Tak jsem se jen pokusil si tu dívku představit v nějakých reálnějších (ač pro tebe banálně idylických) kulisách...

Za tím banálním popisem se zřejmě bude ukrývat něco, co jistě nebude zdaleka tak idylické jak se zpočátku zdá. Člověk jen může domýšlet co. V tomhle ohledu se mi zdá báseň dokonalá. Je krásně jemná, až naivně hřejivá a ten závěr je pak o to víc zneklidňující, protože šmahem rozbíjí celou doposud budovanou křehkou idylku něčím, co rozhodně není běžné. Text mi připomněl obrazy od Helnweina. Strohá dokonalost malby spojená s něčím, co člověka vyvede z rovnováhy.

motýlka? :-) je to také jemné *

jen co uspí motýla...

to nevím, jen by mě zajímalo, kdy sází tu rýži?

a žena ne? :o)

šťastný to muž!

Záviděníhodné (hodně)

tu superkouli jsem asi neviděla... haiku nějak neumím číst, ale toto můžu */

jo, to smím, T

Milé*

*

Moc pěkné :-)***

no vida, konečně tomu možu dát tip :o) moc se mi to líbilo už v superKOULI