Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePROTEKCE
Autor
Kombajn
PROTEKCE
Kdesi dávno a daleko žil malý chlapec.
Malý chlapec si hrál s kamínky u malého potůčku. Byl tak moc zabraný do hry, že si ani nevšiml, jak přicházejí dva o něco starší chlapci za ním.
„Zdar vole.“, pronesl jeden z nich. Malý chlapec sebou trhnul. Lekl se.
„Copak, hraješ si?“, zasmál se druhý z obou hochů.
„Jo.“, řekl zamlkle malý hošík. Tušil co bude následovat. Budou se mu smát, budou ho bít a hlavně mu zase rozboří celou tu hráz. Menší z hochů mu rozbořil celou hráz.
„Teď tě zbijeme.“, zasmáli se oba. A větší z hochů udeřil chlapce do tváře.
„Tati…“, zašeptal chlapec.
„Tatínka nevolej, ten ti nepomůže“, chechtali se chlapci a oba dva vzápětí srazil blesk a zabil je.
Když tomuto chlapečkovi táhlo na šestnáct, vypravil se společně s přáteli poprvé do hospody. Tam jeden z jeho přátel propadl hře v kostky. Zatímco se mladík věnoval jiným věcem, jeho příteli se povedlo prohrát chalupu, ve které bydlel s rodiči. Když se znovu potkali a mladík uviděl co se stalo jeho příteli, vzal kostky do ruky.
„Řekněte jaké číslo mám těmito třemi kostkami hodit a když ho hodím, tak vám nic nedluží, když ho nehodím, budete mít chalupy dvě. Hráč se zamyslel a povídá: „Dobře, hoď tedy tři šestky.“ Mladík se smutně usmál, zavřel oči a zašeptal jen: „Tati..“ Když pak odkryl z kostek ruku, byli to tři šestky. A tak mladík zachránil chalupu příteli.
Jednoho dne chlapec zemřel. Zabili ho násilím. Jeho zmučené tělo nechali na slunci. Svázali mu ústa a on nemohl promluvit, proto se nedočkal pomoci…