Za posledních pět let

Za posledních pět let
neměl jsem co psát
Malá drobná táhla nedopatření
vlastní tvořivosti
Asi už nechci rodit děti a s tím
nevznikají žádné další básně

Dnešní den
kdybych ho měl vystřihnout
zvolil bych asi noviny z padesátých let
protože ta sláva a nadšené budování
se tak skvostně hodí jako maskování
k popravě vlastních obzorů a výšin

"No tak! Zastřelte zrádce!"

Jsou Vánoce a človek pocit prázdnoty
nese si s sebou jako ženu co chtěl někde pomilovat pro tu něhu
Možná je to jenom převlečená žízeň blikající lampičky
na peřiňáku co se protla se svým vlastním osudem
voní dřevo už stokrát zmořené
a propocená deka dává tušit že tudy
půlnoční již neprojdou

Dnešní den měl propršet
ale sněžilo tak skvostně že lidé vypadali jako z cukru
Chodili po ulicích a nepoznávali se - byli tak sladcí
a nechtělo se jim zůstat doma a ležet v posteli a sledovat
americkej krvák a jíst kopce zmrzliny
I já seděl a četl si Daniela - kterak se popral se svým osudem
když už tu nebudeme
a nad oblohou někde místo blesků
svíce lítá
A pak je mlha a sedíme nic neříkáme Werich je zlitej
pod obraz protože on se opít ještě uměl
V zátylku se mi pouze mihotá
další dřímota
Sedíc V jámě lvové

Člověk proti člověku
a navzájem už nic není