Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHroší kůže
29. 12. 2011
2
4
1036
Autor
Johny Brdak
Poslední dobou začínám sledovat
jak mi stárne kůže
Ne že by mi to vadilo
dyk je to jenom pružný potah na masových matracích
s lehkým rozpoznáním únavy materiálu
Místy vytahaná z věčného vytahování
A nebo snad z toho
jak mě kdokoliv chtěl stáhnout z kůže?!
Jinde zkrabatělá z krabího nuceného couvání
či mračení
vyhýbání se výsluní z pouhé sympatie k měsíci
z potírání vlastní vztahovačnosti
ohledně rukou
které se ke mně vztahují
bez jakéhokoliv vztahu
Prostě jen z prospěchářských potřeb využít podanou ruku
Ale ruku na srdce - všechno by mohlo být ukradený
Bohudík ruku na srdce nelze dát
brání tomu zas ta kůže
tak co s tím?
Rvát to z těla a řvát že neva
že stejně má jít proboha o duši?!
Ale o duši jde i ďáblu a kdo se v nich má vyznat
Jenže já už nepoznávám ty svoje ruce v týhle kůži
a bez kůže je nemám nakoukaný
Ty ruce, který toho tolik posraly
Ty ruce, který přesto baví hrabat se v novotách
nedodělávat je
a pouštět se s klidem do dalších
stárnout v pohybu
s lehkým náznakem prstového chvění
a pocitu důležitosti na onom světě
Zvedám je
čumim na ně a stejně hovno!
Jsou mi cizí a tolik bych s nimi chtěl pohnout
ale nechápou mé pohnutky
jen se kývou ve své nehybnosti
Neumí co po nich chci, ničemnice
A občas mi sprostě ukážou fakáče
Kurvy desaterácký se špínou za nehty
Hej Hombré, zvykej si
máš prostě v pazourách tisícero čipů
z milostných osahů těl čubících se ženskejch
vjemy nasranosti na sedřených kloubech od trefených dršek a stěn
špinavý dlaně od lezení po čtyřech když po dvou nedojdeš po deseti
křeč ukazováčku při neustálém ukazování na levárny a nalévárny
nervozita z občasného nicnedělání či dloubání se v nose
Tak to jsou tvoje ruce vole
zaplať pánbůh za ně a vem je ďas!
ty prsty rozpůlený od strun
a chvějící se jak ty struny
Ale struny nemaj strupy
tak na co si to hrajou!
Že by nákaza z pošahanosti?!
Že by varování před dávkami chlastu?
Vem život pevněji do rukou!?
Ale do jakých?
Do těhlech?!!
Který klepou kosu i když klepou srp?
Ty prsty, který časem nedokážou ani utřít prdel?!
Proč tedy brát život pevněji do rukou
když každý stisk zeslábne
a všechno nakonec proteče mezi prsty
Poslední léta se ty ruce jen málo mnuly.
Kurva, proč vlastně není důvod si je mnout?!
Pořád jen drbou proplešatělou hlavu,
která je přitom více drbána drbnami.
Ale už je jí to jedno.
Směje se skrze kalný zrak a klidně bude zvracet
když to pomůže.
Ale nepomáhá to a tak nezvrací.
To je ta moje hlava v cizí vypelichané kožešině.
to je ta moje věčně sťatá hlava
na zablokovaném krčním špalku s alibistickou rezervačkou
s neklidnou hladinkou hádavých poměrů krve a alkoholu
stvůra vyvolávající vojnu a mír
předávající tělu bolest a slasti
bolest a bolest ze slastí
a až příliš vnímající bezbarevnost jiných hlav
Tak co s tou kůží, která mě zatím kryje?
Co s tou kůží která stárne a nestojí o doteky?
Jít s ní na trh?
Ale tohle je slepče kůže se kterou se na trh nechodí!
Protože ji už nikdo nekoupí
Ani na kožním tu starou sucharku nedokážou namastit
A vlastně kam s ní vyrážet s vyrážkou
akorát tě vyrazí
Nikomu jinému už nepadne
Je to napůl zmetek a napůl jedinečný kus
Kůže, pod kterou je maso mrtvého muže
který dýchá a čeká, ale nevěří
že podkožní tuk není to jediné
co může ještě hřát
Chci zase vrátit zemi svoje maso
Chci vrátit větru jeho kazící se puch
Chci vrátit nádrženým nádržím krev až na dno té nádrže své
Chci vrátit dřevu svoji natvrdlost a ohni svá zbytečná vzplanutí
Abych se mohl vrátit tam, kam patřím duší bez těla
Prostě už nikdy nebýt ve své kůži
Tak kde k čertu vězíš!
Ber dokud dávám
mistře koželuhu...
4 názory
Johny Brdak
31. 01. 2012
korektura: bez chyb
Annabella: nesouhlasím.. brečet, že jsem nedostal šanci - no to tedy rozhodně ne.
šanci si dává člověk sám.. respektive svému životu
Možná zbytečně moc vulgární, ale dost jsem se v tom našla, je to až k pláči, necítit se dobře ve svý kůži,ale nedostat ani kus šance na pořízení něčeho, co by za to mohlo stát. Hořkost života se na jazyku drží stále sladčeji. Tip.