Psanci

jsem rád
že tě zase vidím
práce plno
trochu se stydím
za život pěšáka
tak pojď si k báru
sednou
v plánu
nemám ještě zhebnout
dáme si panáka

vzpomenem na časy
hochu
kdy vlasy
znamenaly trochu
víc než blbej vzdor
dneska je to všechno
jiný
techno
vytlačuje bigbeat
jak zhoubnej nádor

já nechci ho léčit
i s nádorem jde žít
jen si zvykám
že už nikam
nikdy nedoletím

v dnešní době psanci
nemaj
šanci
proto plachty zvedaj
najít si svůj kout
odplujou jak Paegas
bájný
do Las Vegas
nepoddajný
křídla roztáhnout

je to jak zmizet
do pravěku
vize
tahle o člověku
musí se překonat
cítíš taky posun
v čase
kosu
bossů
těžko zdá se
zlomí podkova
 
těch vzdornejch Paegasů
který nikdo neková
a já říkám
oni nikam
nikdy nedoletí

v dnešní době psanci
nemaj
šanci
proto plachty zvedaj
najít si svůj kout
odplujou jak Paegas
bájný
do Las Vegas
nepoddajný
křídla roztáhnout

a ty dnes večer
do sušárny
sešels
jako manžel řádný
prádlo posbírat
prst si o kolíček
skřípneš
flíček
v duši že tu chcípneš
vymazal bys rád

jen svý pívo jistý máš
a hubou často odlétáš
já ti říkám
ty už nikam
nikdy neodletíš