Náš pes, náš pán

Taky patříte mezi milovníky zvířat a k vašemu životu patří neodmyslitelně nejlepší přítel člověka? Tak to máme mnohé společné. Kolem čtyřnohého člena rodiny se točí životy nás všech. Stal se středobodem vesmíru.

Všechno to začalo před mnoha lety malým nevinným štěnětem, které se nejistě batolilo domem a aniž by si toho kdokoliv z nás všiml, smyčka se pomalu stahovala, až jednou spadla klec. Ale to už bylo pozdě. Stali jsme se otrokem našeho psa. Je to on, kdo dostane první najíst, první se mu servíruje štědrovečerní večeře, aby chudák nemusel koukat na páníčky, jak se cpou u slavnostního stolu. Je to on, kdo určil každodenní trasu, protože zrovna na tamté louce se krásně běhá a na tamtom poli se prohání nejvíc myší a králíků, které může naše láska stopovat. Moje matka chodí na výlet do lesa s pepřovým slzným plynem. Ne proto, že by se bála pochybně vyhlížejících existencí, ale proto, aby ochránila našeho psa proti útokům divoce a nekontrolovatelně se pohybujících smeček. Můj otec dělí svoje dny na ty, které tráví doma s naším mazlíčkem a na ty, kdy musí za pochůzkami a kdy oba dva (on i mazel) trpí, protože nemohou trávit čas spolu.

A zapomeňte na divadelní představení, výstavy a večeře při svíčkách v restauracích. Čas je přísně vymezen. Pohybujeme se podle předem daného scénáře, který jasně udává, kdy kdo „má službu“. Neexistují nenadálé akce nebo skleničky vína po práci. I porady mimo pracovní dobu, různé workshopy nebo teambuildingy jsou na škodu a účast na nich se téměř trestá. Náš pes totiž stárne. Už má svoje léta a k stáru nerad je sám. Odmítá dny trávit věčným čekáním, až se někdo uráčí přijít a věnovat se mu. A svůj nesouhlas dává hodně hlasitě najevo. Urputným štěkáním, které ale po pár hodinách přechází ve vytí, až se při příchodu ozývá jenom chrapot staré psí babky. A když otevřete dveře, vítá vás v nich malý roztomilý chlupáček, v očích jiskrný pohled štěněte a bezbřehá oddanost.

A pozor, když se do těch kukadel zahledíte, už mu nemůžete vynadat, protože má vlastně pravdu – on chudák tu byl celý den sám, zatímco vy si chodíte po nákupech a vysedáváte s kamarádkou po kavárnách. Myslíte si, že nám náš pec přerostl přes hlavu? Jeho vychování je perfektní. Povely umí, jako když bičem mrská a poslouchá na slovo. Při procházce s ním můžete zapomenout na vodítko, nespustí vás s očí. Při svých toulkách přes lesy a pole ví, kdo je jeho pán a stačí písknout a je v mžiku u vás. Jen si zkrátka zvykl na určitý standard. Vyžaduje pravidelnou stravu, péči a pohodlí. Nechápe, že když jste ho jednou pustili do peřin, tak tam podruhé nesmí. Že když každý den ve stejnou hodinu chodíte na procházku, proč zrovna dneska by to mělo být jinak. A už vůbec nerozumí tomu, že svůj čas netrávíte s ním.

Je mi jasné, co si myslíte a musím vám dát za pravdu, náš pes nám přerostl přes hlavu. Ale smířili jsme se s tím, přestali jsme se bouřit, jedeme podle svých scénářů, rozvrhů a každý den máme naplánovaný do detailů.

A společná rodinná dovolená? Na tu zapomeňte. Někdo přece musí zůstat doma a hlídat hlídacího psa.