SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST

Byla jedna rodina. Otec jí zemřel vyčerpáním na pracovišti. Makal od rána do včera. Nejedl, nespal. Nebylo se tedy čemu divit. Zanechal po sobě ženu a 8 dětí. Bydlela s nimi v jednom pokoji. Víc si nemohla dovolit.

Byla zaměstnána za třetinu minimální mzdy jako automat. Prováděla mechanické a fyzicky notně náročné pohyby. Cestou domů se zastavila v obchodě. Prohlédla si potraviny a zjistila, že na ně nemá.

K dětem se vrátila s holýma rukama. Měly hlad. Zuřily. Dožadovaly se jídla. Na zdech už nebyla ani omítka, kterou by seškrábaly a nasytily se alespoň jí. Jejich situace byla zoufalá, ale ne neřešitelná.

Odebrala se na ulici a začala se prostituovat. Oslovovala muže a nabízela jim své tělo. Několik chlapů se dalo přesvědčit a za pohlavní styk jí poskytli pár stovek. Za ty nakoupila chléb, mléko a slaninu. Těmito poživatinami udělala svým dětem ohromnou radost. Nacpaly si bříška k prasknutí a bylo jim dobře.

Děti chodily do školy. Učitelce se nelíbil jejich zanedbaný vzhled. Zavolala proto na sociálku. Ještě tentýž den je navštívila úřednice.

Smyslná byrokratka v sukni tak krátké, že jí zpod ní čouhal její huňatý bobr, se rozhlédla po pokoji a zděsila se. Všude po zemi se válel nepředstavitelný sajrajt. Strop zdobila pro změnu plíseň a jako jediné vybavení tu byla úděsně špinavá matrace. Usoudila, že v takových otřesných podmínkách nemůže děti nechat. Odebrala je matce a odvedla do dětského domova. Tam měly všechen potřebný komfort. Jednalo se konkrétně o společenskou místnost s televizí a přísné vychovatele, kteří je bitím vedli k pořádku a pravdomluvnosti.

Matka pozbyla smysl své existence Nechápala tu nespravedlnost, jíž byla vystavena. Soužila se. Psychicky z toho onemocněla. Propukla u ní psychóza. Začala být nebezpečná svému okolí. Příčetná sousedka na ni zavolala policii.

Dostavili se k ní dva uniformovaní příslušníci. Byli mladí. Ta pošahaná žena se jim docela zamlouvala. Stříkli jí do očí slzný plyn a pořádně ji zmlátili tonfami. Příjemně se u toho odreagovali.

„Někdy si říkám, že násilí je mnohem lepší než sex,“ pronesl jeden z nich sotva přestala nebožačka vykazovat známky života.

Nechali ji ležet na podlaze. Sousedku, co je na ni přivolala, ubezpečili, že teď už bude všechno v pořádku. Pozvala je na kávu. Jakmile ji vypili, vydali se do postele a rozdali si to ve třech. Manžel dotyčné je u toho sledoval a masturboval. Nevěru své družky považoval za naprosto normální. Dočetl se o tom na internetu v článku jednoho sexuologa, který promiskuitu vřele doporučoval. Tvrdil, že časté střídání partnerů je zdravé. Začali to tedy se svojí starou praktikovat a zjistili, že ten odborník měl pravdu.

Zmlácená žena otevřela oči. Zvedla hlavu z kaluže krve a z pusy vyplivla hromádku zubů. Ten výprask jí nebývale prospěl. Přestalo jí díky němu šibat a protože neměla nic zlámané, odebrala se do práce, kde pro pozdní příchod dostala okamžitou výpověď. Podpora v hmotné nouzi jí byla odepřena se zdůvodněním, že si za svoji neblahou situaci může sama. Uvažovala, co teď bude dělat, ale nic ji nenapadlo… Vlastně jí na mysl přišla sebevražda.

Co kdybych skočila z mostu? problesklo jí lebkou a už vzápětí nato stála na druhé straně zábradlí stavby, jež překlenovala údolí. Pod ní zela hloubka činící alespoň několik desítek metrů. Jestli se skutečně odhodlá k realizaci své autodestrukce, tak dozajista nebude mít sebemenší naději na přežití.

Cítila jak se pouští, ale těsně před rozplácnutím se probudila. Byla zpocená. Zjistila, že se dokonce počurala.

„Mami!“ zavolala. Nebyla ženou, ale holčičkou. Reakce nenechala na sebe dlouho čekat. Její zploditelka přikvačila, sedla si k ní na pelest a pouhý pohled stačil k tomu, aby jí pověděla:

„To nic maličká, to byl jen zlý sen,“ přičemž ji vzala do náruče, něžně pohladila po vlasech a vtom ucítila smrad chcanek.

10. ledna 2012

Petr Měrka