Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMONOLOG
12. 01. 2012
16
25
2927
Autor
macecha
"Proč solíš svůj chléb mými slzami?
Vím, uplynulo mnoho let,
ale stále stejné slunce svítí nad námi.
Zažili jsme příliv, odliv,
tělo nás několikrát zradilo,
na oplátku však,
zkušeností přibylo.
Proč nyní připomíná mi tvé chování
velkou vlnu tsunami?
Nejsme tu na věky,
přijdou chvíle,
kdy i ty budeš chtít pohladit.
Slovy a hezkými větami.
Kde je budu hledat?
Už nejsem mezi tvými hvězdami.
Jsem jen věc, kterou potřebuješ,
když nemáš jinou na hraní."
25 názorů
Dan Škareda
19. 02. 2012Ester Turian
16. 01. 2012
Květoni, dík za úsměv.
Honzyku, to víš, nemá každý lehkost. Násilně zrýmované to není, jak jsem to cítila, tak jsem to napsala. Vím, že nejsem dokonalá.
Ester, bohužel, takový je můj život. A už to asi nezměním.
Robinie, bohužel, je to tak.
Ester Turian
13. 01. 2012Květoň Zahájský
13. 01. 2012
Prosecký, tak to jsem ráda. Vždyť tady na "Písmáku" jsme skoro všichni doma :)
všem děkuji za komentáře, vidím, že jste mi porozuměli ....
avox a nostalgik to vystihli přesně, díky.
a žena ve své touze
tolikrát oplakané
byť zamýšlí se dlouze
věcí se raděj stane
než z dálky mávat životu
než dále snášet samotu... */
ano, zní to trochu slaně
nebýt mezi hvězdami
to šeď když postříbří nám skráně,
blízcí jsou náhle neznámí
**