Jen tak mezi řečí

Měla růži ve vlasech
a na sobě květované krepové šaty
Smála se zvonivým smíchem
a významně klepala podpatkem
o kamennou zídku
Prý je z daleka
a mohu ji hladit
pouze tady a teď
Řekla:
jsem křehká
jak míšeňský porcelán
Smíš se mě dotknout
jen velmi opatrně
nebo se rozplynu
a vítr mě rozfouká
mezi polní květy
už mě nikdy nenajdeš

Políbil jsem ji na víčka
a doufal
že se tím vkradu do jejích snů
do malého lístku
který jí přistál ve vlasech
Dostat se tak na chvíli
mezi semknuté rty
Proplést její prsty s mými
Vychutnat vteřinu
naprostého souznění

Pod polštář jsem ukryl
tři žluté tulipány
Kdosi přísahal
že nosí štěstí
a věřil že slunce
dopadne na její bělostné paže
Odhalí tmavá zákoutí
našich pokroucených duší
a ona procitne
usměje se
a jen tak mezi řečí
začne naše láska