Moje malé sebevraždy

Jsou dny, kdy mám místo nohou

jen krátké pahýly,

kdy sedím v hospodě přibitý jako Ježíš ke kříži

a čas se měří jen na vypité půllitry.

Jsou dny, kdy si připadám jako poslední

svatý na zemi

jako spasitel zlomených srdcí

jako prorok z dávných dob

jako nesmrtelný.

Přešel bych i po vodě,

ale nikdo by se nedíval

nikdo by nevěřil…

Jsou dny, kdy kouřím ocasy andělům

za půlku cigarety,

kdy lehám si na silnici,

ale všechna auta

jakoby zmizela,

kdy rvu si plíce z těla,

protože vzduch je armáda hříchů.

Jsou dny, kdy počítám mrtvé tváře,

co potkávám na ulicích

a připadá mi, že všechno zemřelo

jenom já jsem ještě naživu

jenom já, můj strach, má bolest

moje ponížení…

Jsou dny, kdy zvracím svou minulost

do záchodů nádražních putyk,

kdy vytírám si prdel lidským soucitem,

kdy střílím z okna prasečí hlavy

náhodných chodců

jako květiny.

Jsou dny, kdy skáču z hořících paneláků

a sám sebe dole chytám

Jsou dny, kdy jsem ryba

a moře je utrpení,

kdy slyším nářek celýho světa

jako píseň beze slov,

jako bych to byl já,

kdo vrážel hřeby

do Kristových rukou.