LaChapelle v Rudolfinu

 V Rudolfinu vystavuje své fotografie David LaChapelle. Jinak schopný kurátor Otto M. Urban mírně přestřelil a výstavu nazval neskromně: Tak pravil LaChapelle. Nevím, řekl bych, že Nietzschova génia jen tak někdo nepřekoná. Fotograf jen těžko. No a LaChapelle rozhodně ne. Ale budiž, postmoderna si žádá citace, máme ji tedy mít.

K vystaveným kouskům. Poutače k výstavě byly vytvořeny s intuicí vpravdě dokonalou: jediná povedená fotka je patrně ta s po Praze rozmístěným andělem, kterého ztělesňuje polonahý blonďatý eféb. Jistě to byl právě on, kdo přilákal do galerie ty davy diváků. Jako pravidelný návštěvník bych si mohl dovolit jistou statistiku, nejméně za poslední rok, a tak tipuji, že účast na této výstavě ostatní překonala už teď nejméně trojnásobně. Takže vsadit na sex se opět vyplatilo.

Další fota jdou od černobílého dospívání a hledání tématu až k jedovatě vyostřeným titulkám barevných magazínů typu Playboy, Esquire, Luxury apod. Téma je od jistého okamžiku jediné: nahá těla krásných mladých mužů a žen. Sem tam se sice mihne i jakýsi pseudopolitický žánr (kritika Bushovy politiky?), ale jeho smysl mi nějak unikal.

Fotografie, která mi uvízla v paměti, je Ježíš při poslední večeři obklopený skupinou podezřele vyhlížejících živlů - potetovaných rapperů nebo členů losangelského pouličního gangu. Interpretace se nemůže mýlit: jde o aktualizaci Ježíšova života, Ježíš v současných kulisách. Co ale dál? Co se touto velmi prvoplánovou scénou má říct?

LaChapella podezírám z toho, že jediným důvodem jeho fotografování je dostat své modely a modelky do postele. Je to jistě důvod legitimní (ostatně činí tak asi většina portrétních fotografů), ale na výsledku se to podepíše.

Závěr: To, co uvidíte v Rudolfinu, uvidíte i v každé trafice na lesklých obálkách módních magazínů. Nic víc, nic míň.