Jak napsat dobrou povítku, abi se líbila a lidi neremcali

Vjetšina furt neví jak na to. Čtu totiž díla f soutěžním péru a nestačím se divit. Fšechno sem ale eště nepřečetla, možná tam nějaká ta perlička bude. Jak napsat povítku sem uš psala, ale vono to asi bilo moc vjedeckí, tak sem se rozhodla, že zas poradím.
Povítka, to je takoví krátkí literární útfar, kterí bi mjel bít zajímaví a dávat smisl. Tagže diš píšeme, nebudeme trápit čtenáře nesrozumitelníma metaforama jako f básničce. Naopak, děj musí bít logickí, sfižní, ftáhnout čtenáře dovnitř, nepustit a na závěr dát takovou pecku, že si řekne, no toto!!! Je to vůbec možní?
Jak na to, abi se nám to povedlo?
Vibereme si téma. To uš je jedno jakí. Ale pozor. Budu chtít třeba napsat, jak sem jela s hospodi na kole, spadla do potoka a rozbila si hubu.
Tak to okořením něčím zajímavím, proč jako k tomu došlo, i diš se nabízí logickí řešení, že sem bila namazaná jako prase. To ale nikoho přece nezajímá. I diš to budu viprávjet kamarádům, tak to nějak spestřím. A kdiš o tom budu chtít napsat, tak to musím pojat úplně jináč. Páč, jinak se čtenáři naserou, že zbitečně stráceli čas takovou volovinou a řeknou si f duchu, dobře ti tak, Růženo blbá. A ke fšemu mi to napíšou do komentáře, ať se du bodnout a dělám raději něco užitečního, neš píšu takoví nudní kravini.
Chce to koření. Nějakí vedlejší postavi, popis místa, gde k tragickí události došlo, prostě, budu se snažit, abi čtenář vnímal fšemi smisli.
NEBUDU SE BÁT FABULOVAT. To znamená, že si klidně přimislím spoustů vjeci, kterí se vůbec nestaly. Jakí to budou události záleží na tom, jestli chci mít povítku strašidelnou, tajemnou, dojemnou a podobně.
Druhák. Lidi k smrti rádi píšou f první osobje. Jenže, todlec zvládnou jen mistři, abi to bilo fakt zajímaví. O tom, jak blbje se manipuluje se zájmenem „jsem,“ asi nikomu ani vikládat nemusím.
Tak to skusím raději ve třetí osobě a vjeřte mi, že mi půjde líp i to vimíšlení, páč budu mít určití otstup. Nebudu psát o sobje a nebudu se snažit přet čtenáři hesknout, jak sem skfjelá a jedinečná. Vono se to človjeku furt nabízí, to, musím se zalíbit. (neplatí pro pana Šfejcárka)
Třeťák. Povítka není román. To znamená, že se odehrává f krátkím časovím úseku. Nemůžu v povítce popsat celí život nějakí osobi.
Čtfrťák. Budu se snažit používat spíš krátki vjeti. Ti děj urichlujou. Jen diš budu popisovat něco tak, abi čtenář viděl jaká to bila nuda a nekonečno, dám dlouhou rozvitou vjetu. Bude pak trpjet spolu se mnou a uvjeří mi.
Páťák. Dialogi. Čtenáří je milujou. Jenže povítka postavená na samích dialogách, gdiš čtenář f duchu nevidí místo činu a necítí atmošku je taki na prd. Mimo to, dobře si promislím, jak lidi vůbec mezi sebou mluví. To je strašně důležití. NEMILOSRDNĚ VIMAŽU KAŽDÍ DIALOG, I SLOVO, CO SKŘÍPE, páč s toho budu mít leda argentinskou telenovelu a čtenáři, místo abi bili dojatí, nebo plakali, se budou chechtat.
Šesťák. Vimislím si nějakou pořádnou pointu. Nejlepší je něco neočekavaního. Fšak to znáte, dočítáte a f duchu uš si říkáte, no jooo, uš vím jak to dopadne. A nejednou, ejhle! No totok?!
Tak to je nejlepší pointa. Samozdřejmje, že pokaždí tam nemusí bít to překfapení. Já ho třeba nepoužívám, páč mje v životě žádní nenapadne a pak, sem něžní lirik. Ofšem pointa, jakákolif chibhjet nesmí.
Nezaměňujte pointu s mravokárním ponaučením. Jednak budete za debila a f neposlední řadě, mislím, že je nemají rády ani učitelky ve škole, i diš vás chfálí.
Abisem to zhrnula. Povítka musí o něčem bít. Ale jen takoví povídání u kávički, jak sem mjela blbí porod, je k ničemu. Sama osobně todle nesnáším ani u tí kávički, abi sem bila upřímná.
Vůbec není na škodu, napsat si osnovu. Já osobně to nedělám, páč stejně nigdi nevím, o čem má povítka bude.  Vi, co to víte a nedaří se vám, biste to skusit mjeli.
Tím vůbec nechci říct, že jeden, nebo druhí spůsob je lepší. Každí to má jinak daní.
Každopádně dbejte, abiste čtenáře  nějak uvedli do děje, prskli tam nějakou zajímavost a ukončili to tak, že si čtenář buďto sedne na prdel, nebo koukne pot postel, nebo se posere smíchi, nebo orosí. U toho posledního de právje o to, abi se neorosil vaší hlouposti.
Úplně na závěr.
Nevjeřím, že tu uš fšechno bilo. Pokut příjdete s něčím úplně novím, nedávejte to na net, páč vás vikradou!!!
Ofšem i tak nezoufejte. Páč, nigdo nemá takoví pohlet na sfjet, jako vi. Ste originál, jako sněhová vločka. Taki je každá jiná. De o to, abi ste se ten sfůj, jedineční pohled, naučili dát najevo.
Tak piš péro a buť sám sebou!!! Jako vaše chápavá Růženka!