Okamžik

Skrz vysokou trávu

se na mě usmíváš,

vvyprávíš,co se Ti zdálo

a já přesně vím,

co bude dál...

Neznám Tě,

jen poslouchám,

mravenec pod podrážkou

cupitá s jehličím do domečku,

pak si zatopí,

zahřeje se se svou milou

Zatímco já se snažím

vstřebat, co nejvíc

z jedinýho okamžiku...

Ptáci nad hlavama,

zpívají,nebo se aspoň snaží...

A stejně jako já,

přivírají oči...

A vůbec není jaro,

je zima,

sníh nikdy neroztaje,

i čas zamrzá

a taky já

rádoby s Tebou,

jenže ono to nejde...

Plahočím se tichem

a vteřina už dávno odletěla,

k nějaké jiné,

šťastné dívence,

co napjatě poslouchá Tvůj příběh

a celá nadšená si myslí,

že přesně ví,

co bude dál...

A ticho mě naplňuje až po okraj...