Internetové nástrahy

V dnešní době se už jen málokdo obejde bez používání počítače. Internet se stal naší nedílnou součástí. Můžeme se propojit s kýmkoli, v podstatě kdekoli na světě. V každém případě nám tato možnost přináší velké ulehčení nejrůznějších situací.

Na druhou stranu bychom měli být všichni ostražití. Internet může přinášet i nemálo nástrah a pak jsme nejednou nemile zaskočeni, komu všemu jsme naletěli. Jasně, s podvodníky se setkáváme i v reálném světě, můžete namítnout. Jenže v reálném životě se přeci jen lump snáze odhalí než ve světě virtuálním. Vždyť kolik dětí podlehlo pedofilům, schovaným na druhé straně monitoru. Kolik žen i mužů naletělo v seznamkách svým vysněným protějškům. Nechali ze sebe vylákat peněžní částky a pak splakali nad výdělkem. Takoví vynalézavci se často vydávají za úplně jinou osobu, zveřejní místo své – cizí fotku, změní si jméno, věk a často i pohlaví a vy často nemáte potuchy, s kým to vlastně komunikujete. Jisté záruky přináší živé rozhovory, ovšem s použitím web-kamery. Pak sice vidíte pravý zjev dotyčného, ale co se ukrývá v jeho nitru neukáže ani ta sebelepší kamera.
„Machři“, kteří se vám dokážou dostat do vašich osobních dat, vám můžou napáchat nenávratné škody. Můžete ztratit důležité dokumenty, které jste si na pevný disk počítače pracně ukládali. Vir, který se dokáže vaším počítačem nepozorovaně šířit, vám také dokáže pěkně otrávit život a starosti narůstají. Medicína se proti takovým virům stále hůř hledá, protože lidská vynalézavost je neutuchající a tak se padouši snaží o nové a dokonalejší počítačové „chřipky“, kterými vám vaše miláčky ´nakazí´. Někdy pomůže očista v podobě celkové přeinstalace, jindy není ani tato ´operace´ dostačující a rehabilitace pak bývá zdlouhavá.
Tak jak se v našich životech objevuje šikana, tak se začala šířit právě i po netu a myslím,že ještě ve větším měřítku. Je známým faktem, že psychická šikana je horší, než fyzická. V životě nás může potkat už ve školách, pak nás může zaskočit například na pracovišti. Ovšem ta internetová nabírá obřích rozměrů a v tom se skrývá její nebezpečnost, nazýváme ji kyberšikanou. Anonymita agresora zaručuje pocit nepostižitelnosti, a proto bývají útoky často hodně tvrdé. Dotyčný si rád mění identity, aby to vypadalo že je proti oběti v přesile. A jelikož je internet věcí veřejnou, snaží se padouch o to, aby jeho útoky zaznamenalo co nejvíc osob. Pak si připadá silný a je spojený, jak ponížil a potupil svou virtuální oběť. Sám postižený má pocit, že je odstrčený, veřejně znemožněný, a jeho ego silně klesá pod bod mrazu. Čím víc se taková oběť snaží obhajovat, tím víc si pod sebou podřezává pomyslnou větev. Útočník totiž na tohle čeká a obratně otočí každé slovíčko v neprospěch trýzněného. Odborníci radí, nepřihazovat svou obhajobou polínka do ohně a prostě to ignorovat. To jediné agresora časem otráví a odradí od dalších útoků, protože bez odezvy to celé pro něj začne ztrácet smysl. Je zbytečné se trápit tím, „co si o mně budou všichni myslet, když jsem tak očerněn/a“, rozumný člověk si sám udělá zdravý úsudek a odsoudí útočícího a ne napadaného.
Dalším nešvarem jsou různé sekty, které se zmocňují lidských obětí, aby narůstaly do větších rozměrů. Některé komunity nabádají i slabší jedince k užívání drog, dokonce i sebevražedným úkonům.
Závěrem bych jen ráda připomněla, že bychom měli být všichni hodně opatrní a obezřetní. Nesvěřovat nikomu své důvěrné informace a dvakrát rozvážit, co komu sdělíme. Na případné schůzky s neznámou osobou je asi vhodné si vzít s sebou někoho dalšího, kamaráda, kamarádku, prostě nejít sám. Atd atd, jistě nepíšu nic nového, ale přesto stále noví a noví lidé naletí dalším lumpům. Myslím, že v tomhle případě platí, že opakování je matkou moudrosti.