Vedlejší účinky politické korektnosti

V jedné písni výstřední hudební kapely Vanessa se zpívá: ...tahle planeta je tak vzdálená, necejtíš se tady doma, ztrácíš svý pudy a výhody... (http://www.youtube.com/watch?v=ZNKSa2FkrKI). Dere se mi ta agresivní a přitažlivá píseň na mysl, když se ohlížím za minulými dny, které jakoby dokonale shrnují vše o době politické korektnosti.

Začalo to jedním podáním k soudu (např.: http://m.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/160231-advokat-koci-jen-vznesl-dotaz-ohledne-puvodu-znalce/). V něm obhájce ženy obžalované z verbálního trestného činu namítl podjatost soudního znalce pro jeho možný židovský původ. Věc vysvětlil tak, že pokud by se ukázalo, že znalec je Žid, pak by neměl zpracovávat posudky týkající se případně neonacistických projevů.

Následovalo uvolnění emocí jako když zdvihnete stavidla obří přehrady. Nejrůznější veřejně známí lidé okamžitě přispěchali médiím naproti s odsudky. Byly mnohomluvné, byly příkré, byly bezkompromisní, byly ... prázdné. Všechny do jednoho se totiž odvolávaly na morálku (případně etiku, což byla pravděpodobně výpůjčka od prvních kritiků - jednoho advokáta a jednoho ústavního soudce, kteří tím pojmem odkazovali ke kárnému řádu advokátní komory).

Protože se z velké míry spor vedl uvnitř právnické obce, čekal jsem skutečné argumenty. Tedy taková vysvětlení, která by se neodvolávala na univerzální a bezpodmínečné entity, nýbrž která by zůstala uvnitř sporných (a reálných) vztahů a nárok na platnost by čerpala právě jen z nich. Jen taková vysvětlení považuji za legitimní. Minimálně od dob Nietzscheových je totiž legitimita metafyzických úvah silně narušena.

Přesto jsme více než týden, což je v mediálním prostoru vcelku dlouhá doba, byli konfrontováni s tím, co lze nazvat morálním kýčem: snahou rozlišit svět na dobrý a zlý, na pravdivý a klamný, na vhodný a nevhodný, a to z předem a do budoucna daných pozic, navíc s hlasitým emočním doprovodem.

Někteří blogeři byli dokonce tak silně přesvědčeni o své výlučné a předem dané pravdě, že jakýkoli nesouhlas s téměř starozákonní krutostí mazali, IP adresy okamžitě blokovali a pak nejspíše dlouho do noci hleděli ke svým článkům jako k mohylám míru, nenarušeným ve své posvátnosti. Někteří zavedení novináři užili zavedených zkratek, pravděpodobně s úmyslem přilákat čtenáře jako mouchy na správný lep (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=15309). V podstatě nebylo článku, který by nebyl napěchován emocemi.

Dalo by se namítnout, že dost možná ani jeden z Velkých kritiků nebyl opilý morálkou, ale že jen tak či onak morálkou zaštítil zcela pochopitelné a vysvětlitelné důvody svého protestu. Někdo nemá rád advokáty z principu, někdo nemá rád obhájce Kočího, který námitku vznesl a který je pro určité kontroverzní spory právnické obci známý, někdo nemá rád Klause, jehož právník hlasitě dával najevo svou podporu postupu obhájce, někdo prostě jen chtěl být v televizi a jiný se spokojil alespoň s čtenáři na svém blogu. Jistě bychom mohli pátrat po důvodech jednotlivých kritiků. Pro naše účely se ale spokojme s viditelnou stránkou situace, do které se nás snažila média a různí sezónní aktivisté na ten týden dostat.

Byla to pozice do velké míry česká: pozice lyrického pojetí politiky. Pozice antipolitická. Pozice antiprávní. Proč?

Politiku a právo si můžeme představit jako hřiště, na kterém se hraje podle vytvořených pravidel. Pokud se pravidla dodržují, pak je hra fair a není důvod obávat se o výsledek - vždy bude v mezích předvídatelnosti. Naopak antipolitické a antiprávní postoje sahají mimo hřiště, dožadují se nikoli pravidel, nýbrž nedefinovaných daností (slušnost, etika, morálka, pravda atp.). O zdrojích těchto postojů bychom mohli posat nejspíše mnoho stran, ale kromě těch výše naznačených "nepravých", bychom mezi nimi mohli hledat nejspíše přežitky starého metafyzického myšlení, které notoricky směřuje "mimo tento svět".

A tak jsem pod jednou takovou velmi hysterickou reakcí na námitku podjatosti soudního znalce, jinak rutinním a zcela zákonným úkonem trestního řízení, položil autorovi prostou otázku: Nemůže nás přesvědčení o tom, že politická korektnost předchází zákon, přivést do nebezpečí? Nepodřezáváme si tak pod sebou zatím pevnou větev právních jistot? Jistoty práva na úplnou obhajobu?

Bylo mi spíláno hlasem zlostným a okamžitě jsem byl zablokován.

Ztrácíme svý pudy a výhody? Pravděpodobně ano. Na konto politické korektnosti, která se jako pojem stává - řečeno s Nietzschem - už jen správně zatuhlou metaforou.