Nesplněné přání k Vánocům

Nesplněné přání k Vánocům

Opuštěný most….

Den před Vánocemi…

Dívka ve splývavých šatech a bosá…

Vítr si hraje s jejími dlouhými vlasy…

Kůži má promodralou zimou, kolem hustě chumelí…

Ale jí je to jedno, teď už je ji všechno jedno…

“O 4 hodiny dříve“

Dívka stojí před zrcadlem. Poslední přetření rtů leskem, poslední natrénovaný úsměv na sebe samou, ano všechno je báječné. Stačí už jen nazout boty, vzít si kabát a jít prožít nejnádhernější den v jejím životě.

Pod domem již čekal on, jakoby vyšel z jejich snů a stal se skutečností. Skutečností která trvá “už“ dva měsíce.  Stačila jedna sladká pusa a kdyby to šlo, roztála by jako vločka, která se mu usadila na nose.

Nyní už stojí před jeho bytem, samozřejmě prázdným, vánočně vyzdobeným že už to snad ani víc nejde. A taky přesně z toho důvodu jsou jeho rodiče nyní pryč, předvánoční dovolená v Itálii. Aby synovi nebylo smutno, musí přece cítit Vánoce všude kolem sebe.

Jediné co však zajímalo ty dva, bylo soukromí a klid. S úsměvem a polibky díků si vyměnili své vánoční dárky. Poté si sedli pohodlně v obýváku, následující plán byl dívat se na televizi plnou milovaných pohádek. Slova nebyly zapotřebí, stačilo že cítí dotek toho druhého.

Po delší chvíli ale on začal dávat najevo, že mu nejde jen o dívání se na televizi. Bylo by to pochopitelné, kdyby to bylo oboustranné. Dívka nejdříve oplácela polibky, byla v sedmém nebi, konečně cítí vášeň mezi nimi, ale dál jít nechtěla… To však on nechtěl slyšet…

Následují slova, křik a pláč, dokud se dívce konečně nepodaří vymanit se z jeho stisku…

Vybíhá ze dveří…

Až doběhne na most… Běží dlouho, jen aby byla co nejdál od něj…

Na přemýšlení není čas, mohl by ji dohnat…

„Jako dárek k Vánocům jsem si přála jen tvou lásku…“

Proběhne ji hlavou…

A skočí…