Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUkradené Vánoce Miluny Voškové
Autor
Miluna Vošková
Tož kurva, ogárci a robki! Vite jak boli ty vánoce, kurva? Takoví ten svátek, jak sa dycky naprasi hrumada cukrovi, ryby sa ztlučó do mrtva a pak sa zožeró a vivrcholi to dárkami šelijakými? U nás to bolo letos, jak řikají chitré cajzli, netradyčni svinsky. Přišla za mnó Veruna lechce přiožratá, bolo asik tyden před štědrym dnem, a Kurva Milu, ty obludo, co sis frndulu pul roku neomila, já su ti vimislala taků svinsky dobrů vjec, že jak ti to řiknu, tož sa z teho dosereš jak kocór co sa naglgal vijetého oleja, kurva! A já sa celá našponovala a Veru, ty neandrtálská jalovico, visipaj to, zjedavosti sa mi sicna osipala uhrami! A Veruna Milu ty dylino bez kokota, mi sa letos visereme na jakésik srani vánočni, nebodeme nic kupovať, neutratime ani korunu, kurva, ale přesto sa bodeme mit dobře jak cigán, co bere dáfki na deset podsvinčat! Podrbala su si leví stydký pisk, potem praví stydký pysk, usrala si a řikla Veru, ty pičo a jak bis to jako scela zprasiť, takovůto vjec dobrů? A Veru Milu, mi si ty vánoce ukradneme!
Pak mi Veru šicko podrubně visjetlila, domluvili sme sa co a jak a rozešli se každá domu. Na štědrý den su sa chovala jako dyby sa nechumelilo. Seděla su v křeslisku před televizni bednó, čučala na popelku, kurva, a brůsila si šmirglpapyrem zruhovatělé paty a sinátor kolem nervozně přešlapoval sem a tam a nakunec mu to nedalo a Maminko, prosimtě, viš o tem, že neskaj je ten štědrý den? A já Misliš si, že su retadrovaná, chuji? Toviževim! A sinátor Maminko, dyž tedyk viš, tož proč sa nic neděje, nic sa nechystá, cukrovi nepeče, stromeček nezdobi? Mosime si udělat heské vánoce, bo loni to dopadlo moc čpatně, eslik si eště spomínáš. Zala su ho nohó od stola před tlamu, až prolitl sklenikem a narazil rytí na kliku od dveřisek a Chuji! Letos si to zařidime svinsky moderně! Šak večer uvidiš! Ale nemysli si, že sa z teho vivážeš, kurva! Do sa nepřičini, bode mit vánoce na piču. Darmožrut kyvl a bolo to. Starý naščesti uplně zapomněl, že sů vanoce, ale na to su srala. Je to pičus a nic uš to nezměni. Přišel večer, pumlič zapat, udělala sa tma jaksviňa. Počkala su až hluboko do noci, až šici susedi zožró makrelu, rozbalí vánočni sračky a pudó spat. Jak sa zhaslo posledni sjetlo, oblekla su si bombra, na kokos nandala papachu svoju památečni, kytáry omotala onucemi, holiny nandala, čopla sinátora a nohu od stola virazila za Veru. Ta už mněla šicko naštimované. Stála u svoji stodoli před naštartovanym hovnocucem a u hubi ji hořelo pjet retek, kurva. Tož dem na to! zabékala mohutně, nasedli sme a vijeli. Sinátor bol celí vikulený a pořát sa ptal maminko, co sa bode dit, ja sa bojim! Řikal to tak dluho, aš mně to vitočilo, strčila su pazóru do těch jeho jetnamských hózen a smačkla svinsky kulki v pitliku. Zařval o bol klit.
Zastavili sme u starostova baráčiska. Za oknami černo skorem jak v Tanvaldu v ubytovně. Vilezli sme z hovnocuca, docůvali až těsně k domu, vyglgali na posilněnů láhvu rumajzlu a pak su začala sinátorovi popisovať, co udělá. Chuji! zabékala su, ale enem potichu, abi sa čuramedáni unitř baráčiska nezbudili. Ty teť čopneš tutok masivni hadicu hovnocucovó, vilezeš ke kominu, slezeš s ni tim kominem dolu, my s tetó Verunó zapneme mašinu, celé ty jejich vánoce viluxujeme a odvezeme domu, kurva. To vite, sinátor je bebilni mongoloid, tož nejdřiv nechtěl, pry přecik nebodeme krast, maminko, to je zločin a různé jiné pičovinky povidal, nemněla su chuťku to poslůchat, tož su mu mosila pohroziť, že mu ve spánku zamorduju fotra, kurva, to dycky zabere. Nakonec sa tedyk odhodlal, vylezl z hadicó ke kominu, napresoval sa donitř a slezl dolu do krbu jak ten tlustý americkí pičus václaf klaus. Bol celí od sazí, ale to nevadi, to dešť na jaře opláchne.S Verunó sme to šicko heski sledovali okniskem. Ukázala su darmožrůtovi, abi sa připravil, pak Veruna přehodila na hovnocucu takovů veliků páku, enemže vitecosa stalo? On ten hovnocuc bol plný sraček, Veru, ta lochna vimaštěná, ho totiš zapomněla doma nejdřif vipustit! Z hadice sa začali hrnůt tekuté morafské srački. Sinátor unitř nejeděl, co počit, chvilu bjehal sem a tam, kropil guvnami koberce, ale nakunec ho napadlo odevřit dveřiska do sklepa a ty guvna tam nechat vitect. Mosela su sa smat! Starosta mněl ze sklepa žumpu jak višitó! Dyž bol hovnocuc prázdny, spustilo sa luxováni. Sinátor visál šecki ty baličky opentlené, co tam leželi pot smrčkem, pak visál aji ten stromek, heski ho to ftáhlo donitř, omlelo ozduby a jako gut no ne? Dál visal cukroví z taliřu, řisky, flašky s tlamolepi šelijakými, šecko co bolo vánočni, zožrala hadica. Za chvilu bola mistnosť prádná jako kefa Helenky Vondráčkové, kurva. Ukázala su sinátorovi, ať sa kůká zdekovať, enemže v tu chvilu, co sa nestalo! Najednó sa tam do obivački připrdelil starosta rozespatý, asi ho probudil ten strašliví smrat. Tož co su mohla dělat? Bolo třeba sinátora objetovat! Rychle sme s Verunó vitahli hadicu z komina, nasedli do hovnocuca a vijeli prič! Miřili sme noci k nám domu, enemže jak sme boli ožraté, tak zapnuli vipůštěni, šecki ty starostenské srački nakradené sa nám cestó vitrůsili na silnicu a do rána je roskradli šantusové a šelijaké socky. Tož a co sinátor? Teho starosta, přivázal za kokota k topeni, probudil celů svoju rodinu, šici boli svinsky vytočeni, zali si sukovice a darmožrůta mého zrubali jako negra co sa pokusil pláchnůť z plantáže. Pak mu do pazórů strčili šůfek a mosil vybrať šecki ty tekuté srački ze sklepa, vynosiť je na pole a dát celé baráčisko do pořátku. Vidite to. Dyž je nědo bebilni, dostane na štědrý den přes dršku i gdyš hodnů maminku poslůchá a udělá šicko, co mu poruči.