Kdo jenom prospěl

 Potil se, dumal, škrtal další jména,
na čele vrásky hloubky propasti
s tím, že už nesmí termín propásti,
Radůza v uších, v klíně Mahulena

Řekla mu, Múza, „Okno míváš zrána,
když přijdeš z flámu zcela ovíněn,
ty ho chceš zavést ale povinně“,
nucený úsměv a tvář ustaraná

 „Chtěl jsem jen tunel, jenž se očím skrývá,
OKNO však zdáli všichni zahlédnou.
Kapsy si mastí a mě najednou
hodlají odbýt šťávou místo piva“

„Evropě prospěl…“, pátral ve své práci,
kde zkoumal grázly, hledal nápravu.
„Takhle to nejde, to je na hlavu,
že jí měl prospět chlapík v emigraci“

 „Školu měl za hru, to byl děsný blázen,
kdo bude dále na mém seznamu?“
„Snad tě, můj malý, příliš nezklamu,
seznam je zatím trochu brzká fáze“

 Mávnul jen rukou, „ať mi zkusí bránit
ukázat lidem jejich hrdiny,
ať hodí šutrem, kdo je bez viny,
to řekl maník také divných kvalit“

 „Jo, takhle bratři…“        „Myslíš bratry Čapky?“
„Myslím ty s dýkou.“         „Já ty humánní“
„Ty zas já neznám… Nejspíš burani…“
„Válčili perem, slovům dali drápky“

 „Bude to světec. Asi svatý Václav.
Evropě voly svolil odvádět.
Jsme v dobrém stádu, v správné ohradě.“
„Kde s velkou pompou přejdeme zpět na cla“