Tři kuželky

      Byly žily jednou tři kuželky. Ta první se jmenovala Líza, ta druhá Monika a ta třetí Kristýna.

      Pracovaly na půl úvazku v jedné americké kuželkárně. Ne, že by si toho tam vydělaly nějak zvlášť moc, ale na živobytí jim to bohatě stačilo a jednou za týden si spolu i někam vyrazily. Třeba do kina nebo tak. Vždyť to znáte.

Bydlely v jednom dvoupokojovém bytě v malé uličce v New Yorku.

A vzhledem k tomu, že pořád chodily spolu, tak se nemusely bát, že je někdo přepadne.

      Jenomže pak přišla v šedesátých letech ženská emancipace a naše milé kuželky se nechaly strhnout. V práci si pořád stěžovaly, že jsou za den celé omlácené a všechno je bolí. Nemohou se ani pořádně vyspat. Proto požadovaly zvýšení platu, placenou dovolenou a zdravotní pojištění zdarma.Vedoucímu kuželkárny se to zdálo jako přílišný požadavek, a tak kuželky bez váhání vyhodil. Kuželky si opakovaly, že to není možné, že je to nehumánní a že je pan vedoucí nakonec stejně do práce zase vezme. Ale nic takového se nestalo.      

      Líza, Monika a Kristýna se tedy rozhodly, že založí klub opuštěných kuželek, kde se za menší poplatek budou moci každou středu kuželky scházet a podnikat všelijaké akce. Kuželky ten nápad nadchl, a tak se ihned pustily do realizace. Opatřily si živnostenský list, pořídily si byt a nakonec se jim podařilo i zorganizovat malou skupinku opuštěných kuželek. Práce se jim  docela dařila, ale příjmy byly malé. Půjčily si tedy od známého peníze, aby mohly dále provozovat svoji bohulibou činnost. Ale peníze mizely a mizely, a tak milým kuželkám nezbylo nic jiného než si opět půjčit peníze, aby mohly splatit dluhy, které se jim mezitím nahromadily. Peníze si tedy pořídily zase od nějakého jiného známého, ale vše se opakovalo. Klub musely rozpustit, takže byly zase tam jako před rokem, ale měly k tomu všemu ještě horu dluhů.    

     Nezbývalo jim tedy nic jiného než jít pracovat na ulici.

Za týden byly celé pohmožděné od neurvalých zákazníků a  práce se jim hnusila. Vzpomínaly na svou drahou útulnou kuželkárnu a myslely jen na to, jak se tam opět vrátit.

     Nakonec se odhodlaly, že se půjdou pana vedoucího zeptat, jestli by je  nepřijal zpět. Šly se tedy optat do kuželkárny, ale jejich pan vedoucí tam nepracoval. A ten nový pan vedoucí je i celkem s radostí přijal. Kuželky z toho byly nadšené a pracovaly o 106. A tak šťastně žily až do smrti.