Cesta

Celodenní vstupenka na jízdu dráhou.
Ukážu svůj inkognito lístek, kde nenajdou směr.
Zajímá je to? Kam asi lidé jedou? U mě nic nenajdou.
Tak kde se mě zbavíte? V Praze, nebo přímo zde?
Ptáte se znovu na lístek? To jste jen prvně neslyšela můj hlas.
Zajímám vás. Jsem váš zákazník.

A už je tu plno. Tři starší dámy, zhruba ve stejném věku.
Tři mladí lidé, no zhruba ve stejném věku.
Ústí, cirkulace, jiná společnost.

Ptáci nad horami. Rozednívá se.
Na vodě se klátí mlha. A je den.
Prolití červené se žlutou.
Ó východ Slunce, jak stará záležitost.
Viděn tě, hořím slastí. Jen bez tunelu, prosím.

Zástavba památných cest, to mě vítá matka měst.

Ach, ta lidská blbost. Neplatíš včas, zaplatíš víc.
Vlak jak v letadle. Luxusní prachy.
Roztomilost přísedící objevuje svět.
Co jen ona nevidí, a co teprve my.

Pu-show, černobílý čaj, odkaz čínských zahrad.
Ten probere.
Místo trávy, bílé třpytky.
Teda luxus, ale záchod na hovno. (doslova)
Hejno ptáků, koloušci, dravci samotáři a chemička.
Blesk! Čte ho jedna z žen. Samé sračky.

Cimrmanovi orlí hnízda, tak těch se urodilo.
Sinice zaživa promrzlé, není mi jich líto.

Ostravský chlad, uši z pendolína zrudla Sibiří.
Tramvaj, Báňská, pavilon… Den otevřených dveří.
Máme toto, my zas toto, obor vyber náš.
Ale ten pavilon (F. Pošepného),
lákali mě, energií stříleli, ať ještě chvíli, možná navždy minerály prohlížím.
Ty institute, nastoupím-li v tebe, pavilon mi neunikne.

Zas České dráhy, přepych v nímž je pu-show dolit.
Ó ten západ Slunce, jak stará záležitost.
Tepelný vzdech… už zhasl. Hasnou oči.

D jako dorůstá, v prostoru temných azuritů.

Vesmír černý, z okna zrcadlo víc než dřív.

Hrají Vltavu, vítám zpět.

Praga mater urbium, zlatý nápis kopule historií.
Fantovo kavárno, secesní záchrano.

Ač ve vlaku, stále obejmut sousoším.

V lóži sám už do cíle, četba s hudbou pro chvíle.
Stále vidím odstíny, černá tma jen v jeskyni.
Jedeš domů poutníče? Jedu obře vlakmistře.

Fosforeskující rybky v houfu, toť světla Chomutova.

Přestup, přestup, rodné město.
Zpět časorežimu, smutné gesto.

Krádež věty: Píšu, už nekreslí mé pero.

A tak díky výletu, denní směr mysli změněn.