Malý mořský král

Snad byla na cit skoupá. On citem přetékal,
když se šla ráno koupat kus od něj vedle skal,
kde sráz je velmi příkrý a v hloubce bezedné
vrak popichují vichry, že k slunci nevzhlédne

Svou dceru vládce hýčká. To věděl mladý král
s tvářičkou andělíčka, jenž perly nabíral
dlaní, co byla hebká jak kožich nutrií.
Ve vraku lidská lebka čas prázdnem ubíjí

  Pláč hocha nymfu budí, jež v lásku nevěří
vyrytou do osudí v paláci bez dveří.
Když král ji v roztoužení, jež bývá vrtkavé,
požádal jako ženich, že s ní jen poplave

 Vzal si ji bez okolků a klín jí zúrodnil,
vládce všech ryb i čolků, všech moří, kam se Nil
vléval jak Mississippi, vládce všech delfínů.
Amor si šetřil šípy a Bůh tvář Evinu

 Byla to žena z kostí, již poznal nad ránem,
a jež se nevyprostí, když král si zamane,
jak z plátna Tiziana, Danae. Krásná, žel
nezkrotným proudem hnaná za jménem Azrael

 Tak vzplanul král všech moří plamenem bez míry,
pro ni jen města bořil a topil emíry
a neznal klidu v spánku jak ten, kdo ztroskotá.
Rty popsal temnou stránku, kde chybí jistota