Snídaně s životem

Oči,před chvílí teprve otevřené,hledají jezera v mapě na stropě. Mají čas a můžou hledat věky...ještě celých pět minut.K jezeru se chodí lidi topit,no a nebo pro vodu...ostatně nic lepšího tu k snídani stejně není. Tak dobré jitro popraskaná zdi,zpovědníku  nocí,co se ke spaní snad ani nehodí. Dobré jitro podlaho.Bezostyšně po tobě šlapu a ty jsi ke mně věčně chladná.Nejvíc po ránu. Zdravíčko živote.Ty sis taky přivstal,viď? Jakápak je tvoje dnešní prognóza? Bude to na pytel,říkáš a já doufám,že v něm najdu ponožku.Mám jenom jednu,víš? Takovou kdysi černou...ale pomalu šediví,stárne a je jí asi bídně. Já totiž pořád něco ztrácím.Tuhle jsem někde ztratila naději.To bys nevěřil,já vyházela všechny zásuvky a nic! A víš kde nakonec byla? V tom tmavomodrým hrnku na kafe,co mu chybí ouško.Proto taky neslyší,když mi sem tam spadne kámen ze srdce.No jo,ale co až jednou ztratím odvahu a ráno se raději už neprobudím? Kdyby tady po mě náhodou zbyla mezera ve vzdělání,tak o ní pro jistotu neříkej lidem.Ono to totiž nikoho nezajímá.

Dáš si kafe,nebo čaj? Mám sice jenom tu vodu,ale jde mi o tvou možnost volby...Tak co mi ještě povíš? Copak mne dnes potká? Vážně si vrazím jehlu do nohy? Ale to je mi štěstí! Na špičce jehly jsou přece andělé!