Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDům
Výběr: Eli.Benett
06. 02. 2012
21
27
4617
Autor
Zbora
V tomhle domě jsem bydlela celý život
Vzpomínám si
když se měnily dveře
nebo lampa na schodišti
musela se zhotovit přesná empírová kopie
kterou pak nějaký důležitý památkář v papírech opatřil autogramem
Dnes je tam vevnitř drahý hotel
byla jsem v něm
Zůstaly jen obvodové zdi
27 názorů
Zvláštním, nenásilným a jako by "odosobněným" způsobem podaná aktualita.
Těch pět oznamovacích vět nepřímo naznačuje chrakteristiku rozdílu mezi úzkoprsostí staromilství na straně jedné a arogancí šířící se globalizace na straně druhé. Čtenář, dívající se kolem sebe a znalý poměrů v našich krajích si pak uvědomí kuriózní skutečnost: Za oběma protichůdnými postoji mohou stát titíž lidé.
...taky jsme v takovém bydleli; na ulici vedoucí směrem od mostu, co střídá jména...
když se člověk omezí při čtení pouze na verbální vrstvu, pak se text může tak jevit...
Jak jsem rekl. Myslim, ze z toho slo dostat vic. Celkem presne to vystihl duke. V tom jeho komentari je vetsi presah nez v celem zborove textu.
já kvituji u Zbory právě tuto přímočaře popisnou formu (i když ta poslední - obrazná věc byla výborná tedy...) právě proto, že nenutí člověka (spíše naopak. jakoby jej utvrzuje v tom, že toho není zapotřebí)prohloubit ohniskovou vzálenost. Každopádně když to člověk i přesto udělá, pak tam ony tzv. "přesahy" musí jistojistě najít.
Souhlasím s StvN, dalo by se to napsat lépe, možná kdyby se vyškrtla všechna slova, která nejsou nezbytně nutná, bylo by to dramatičtější, ale i tak se mi to líbí.
kouzelná_květinka
06. 02. 2012
Člověk přestává myslet na formu díla, když ho séře skutečnost a neúcta k čemukoli, co již bylo. Je fakt, že té poezie je tam tentokrát pomalu, ale obsah věcný tomu dává posvěcení... *
Člověk přestává myslet na formu díla, když ho séře skutečnost a neúcta k čemukoli, co již bylo. Je fakt, že té poezie je tam tentokrát pomalu, ale obsah věcný tomu dává posvěcení... *
Člověk přestává myslet na formu díla, když ho séře skutečnost a neúcta k čemukoli, co již bylo. Je fakt, že té poezie je tam tentokrát pomalu, ale obsah věcný tomu dává posvěcení... *
Člověk přestává myslet na formu díla, když ho séře skutečnost a neúcta k čemukoli, co již bylo. Je fakt, že té poezie je tam tentokrát pomalu, ale obsah věcný tomu dává posvěcení... *
Ano to máš pravdu, ale o nic jiného než o pouhé konstatování jsem se tady opravdu nesnažil.
Myslim, ze by ta myslenka sla vystihnout i lepe. Otazkou je, jaka ta myslenka vlastne je. V tomhle zneni je dosti vagni. Chybi presah.
:-)
připomnělo mi to něco - v Ávile ve Španělsku se přebudovával jeden klášter na několika hvězdičkový hotel