Co dělat diš nejde psát a gde vzít na psaní čas

Známe to všichni. Chceme psát, i nápad bi bil, a ne a ne, nejde to. Vůbec nám to s tí palice neleze. Máme pocit, že sme o sfou schopnost přišli a uš nigdi se nevrátí.

Můžu poradit, páč se mi to stává často. Lítám pak po serveru, jako splašená jalovice a ptám se fšech na radu. Nigdi sem se sice nic kloudního nedozvjeděla a abisem bila upřímná, je to spíš takoví dožadování se lítostí. Jakože, ale tí chudinko, neboj, fšak vono to zase příjde, vičkej času. Je mi dicki dokonce jasní, že radičům je to šumák, jestli mi psaní de, nebo nejde a sami sou rádi, že jim jo, ofšem i ta účast jen tak naoko človjeka potěší.

Ale že sem urputná Růženka, často zabrousím i k odborníkům, tak se to pokusím nějak skloubit.

Nejrozumnější fakt je, diš to nejde, nelámat to přes koleno a někam si třeba zajít, zajet, prostě zažít něco jiního neš obvykle, abi se človjek dostal na lepší mišlenky. Často stačí i s přáteli do hospodi. S takovími, co se vyblbnete a uřechtáte jako blázen. Akorát nečekejte, že hnet druhí den budete mít múzu za krkem. Naopak. Bude vám blbje a budete litovat, že ste se vůbec narodili. Není to pochopitelně pravidlo. To mluví jen má vlastní zkušenost, páč něgdi taki chlastám jak nezavřená. To sou dicki takoví tí keci, že prí - zajdeme na jedno. Ha! Známe to.

Další den uš je to fšak lepší a často se ta nepsavost zlomí.

Dobrí skušenosti mám i se čtením, tak různě na serverech a dokonce i se čtením komentů, nebo účastí na nějaké diskusi pot dílem. Neumím to dost dobře visfjetlit. Něgdi prostě stačí jen jedno slovo, ani si človjek pořádně neuvjedomí, kterí slovo to bilo a je tu impuls. Je to jako diš vám vipadne net, anebo diš hledáte nějakou nezabezpečenou síť, pokut ste třeba f cizině. Uš ste celí zoufali, máte apsťák a nejednou naskočí. Ta radost! (pochopí jen nefalšovaní závislácí)

Taki se stává, že si jen mislíte, že vám to nejde. Rozhodně stojí za to, pokusit se. Důležití je napsat tu první vjetu. Připadá vám k ničemu? Nevadí, smašte ji, zamislete se a napište ji jinak. Ponořte se úplně do příběhu, kterí chcete napsat. Buťte jeho součásti.

Diš ste unavení a ospalí, nic onakího z vás nevileze. Vikašlejte se na to a pořádně se vispjete.

Viserte se na televizi! Stejně tam nic kloudního nedávaj a darmo vás rosptilují debilní reklamy a stupidní pořady. Možná máte pocit, že je to jen kulisa, ale fšimněte si, jak se každou chfilku, aniš chcete, ot psaní otpoutáte a všímáte si nějaké kraviny, co zrovna bježí.

Stačí, diš se mrknete na správy. I tak si řeknete, že uš některím haraší víc, neš je zdrávo, diš vám f hlavních správách vikládají, co se zas stalo tí národní chudince, Ivetě Bartošoví.

Filmy, o kterí máte zájem si jednoduše stáhněte. Nejste vázání na vysílací čas ani rušení reklamami.

Vitfořte si pokut možno nějakí tvůrčí prostředí, gde vás nebude nigdo rušit. Někdo má rát kolem sebe chaos, někdo pořádek, jako ve škatulce, každí má jiní potřebi. Mi osobně nevadí ani, diš píšu v místnosti plní lidi, dokážu se úplně otpoutat a dokonce se sem tam zapojit i do hovoru. Ale diš se zrovna plně soustředím a mišlenki se mi pjekně ukládají, jedna po druhé, majzlo bi mje, diš na mně někdo mluví a urputně se dožaduje smisluplních otpovjedi.

Pokut máte ambice stát se spisovatelem, pište denně. Múzy si zviknou a neutíkají.

Prozaici bi mjeli napsat minimálně dvje normostrany denně, četla sem dokonce, že i méně neš pjet, nemá smisl. No, nehrotila bisem to tak. Pište tempem, kterí vám vyhovuje. Pokut vás psaní neživí je to zbyteční a může vás to nakonec znechutit.

Je prí dobrí, vymezit si denně nějakou pravidelnou dobu. No, asi jak pro koho. Radila bisem spíš psát vždi, kdiš vám to čas dovolí.

Je dobrí zjistit, kdi vám to de nejlíp od ruky. Mi se třeba víborně píše v noci, nebo diš se vzbudím velmi brzo ráno.

Taki sem četla zajímavou radu, jako berličku použít nějakí spisovatelskí fetiš. Třeba ponošky, tričko, vestu, něco, co si na sebe vezmete jen při psaní. Neviskoušela sem, ale proč ne. Příjde mi to jako príma nápad.

Alkohol a drogi. Tadi pozor! Drogi sem nigdi neskoušela, alkohol, teda víno, jo. F malím mnošství je to f pohodě. Ale diš vipijete víc, de vám uš pak psaní, jako dibi z mostu sral, aniš si to uvjedomujete a druhí den stejně zjistíte, že ste napsali bláboli. Já osobně následující den nejsem schopná napsat ani smysluplný koment, natoš něco jen vzdáleně podobního literárnímu útfaru.

Můj úplně osobní názor je, že diš chcete dosáhnou úpspjechu, musíte se psaní oddat úplně bezvíhradně. Došla sem k tomu úplně jednoduše. Všichni lidi, kteří něčeho dosáhli, f jakémkoli oboru, do toho dali absolutně fše, čeho byli schopni i za cenu různích strát. Tak na to pozor. Možná, že vám to za to ani nestojí.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZE FŠEHO JE, PSANÍ VÁS MUSÍ BAVIT, ÚPLNĚ NEJVÍC ZE FŠEHO.

Jinak to nemá cenu.

Tí poslední radi bili ofšem pro ti, co maj spisovatelskí ambice. Pokut píšete jen pro sfí potěšení, nebo jako relax, asi vám ani nijak nevadí, diš vám to zrovna nepíše. Dobře se bavíte a je to f pořátku.

Jen mi tadi všichni nepište, že opravdu žádní takoví ambice nemáte, páč je to kec, jako klec.

Tak sem vám poradila, jak nejlépe sem umjela. Určitě sem na spoustů vjeci zapomněla, tak budu ráda, diš i vi doplníte nějakí vlastní postřehy a skušenosti.

No a nakonec, sama bi sem potřebovala poradit. Ráda bich napsala něco vjetšího, neříkám zrovna román, ale dejme tomu novelu. A pořát hledám téma. Vím, že témata sou všude kolem nás, jenže mje žádní nekoplo do zadku a neřeklo, tadi sem, tí troubo!

Rozhodně nemám zájem o nic srdcerivního a tragickího, jako diš f ukrutních bolestech vimře celá rodina a následně eště sousedé ze širokého okolí. Prostě něco normálního ze života.

Poradíte něgdo?

Tak piš péro, aš budou lítat jiskri a múzy. To vám přeje vaše hodná Růženka.