Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKakta fix
Autor
Miluna Vošková
Tož kurva, ogárci a robky! Nedávniko bola v Chomótově kůsek od Horky čupr gut kalba. Jakýsi mistni chuj mněl naroski, chlastalo sa šicko možné, pivsony, samohonka, šemožné tlamolepi, žrali chlebički obložené, znate to. S Verunó sme to tam rostočili svinsky, ožraly sa strašlivo, jak uš to tak bévá a dyž sme valili dom, bola uš tma jak v piči u abatyše, kurva. Zali sme to zkratkó přes lesisko takové a lidi zlati, tam to bolo strašidelné jaksviňa! Šude snich, stromy divné, vipadali jako dyby tam ve tmě stáli ramba s bejzbolkami, na zemi zmrzlé šprcki a guvna od šantusů, krásně sme sa báli. A jak sa tak bojime, tož najednó takové zapraskáni sa ozvalo, otočili sme sa a kurva! Lidi zlati, temu biste nejeřili! On tam v tem lesisku stál ufon! Veruna jak ho opatřila, hnetkaj sa strachem posrala do kamaši, ale já naščesti jeděla co a jak, vitáhla su z holiny nohu od stola, plivla si do dlani a zala teho chuja fší siló obóruč přes kešeň, uděalo to zvuk jako dyž sa prudko zabůchne kufřisko u trabanta, kurva. Ufon šel okamžitě do limbu. Čopla su ho za kule, zdvihla do zduchu a začala ho študovat. Mněl obrovsků kefu, šišatů jak sviňa, očadla vypůlená, hubu křivó a k temu zaječi pysk. Ty pičo, zabékala Veruna, to je jak v nějakím filmu! Co s tim mimozemskym hajzlem zprasime? A já Veru, ty dojnico vypasená, mosime ho vzict do baráčiska a tam mu odevřeme mordu, mosí nám šicko řict! Tož sme ho přivázali za kytáry a pazóry křivé nelidské k takovému bydlu, co tam ležalo a odnesli ho k nam. Dyž sme sa s tim nakladem otáčali v přecini, tož sa tam přitočil starý rozespatý, čučel na ufona jak blabuň, scel cosik řect, ale neměla su chuť sa s nim zahazovať, tož su sahla do kapsy, vindala prázdnů placaticu od rumajzlu a rozkřápla mu ju o ksicht. Starý ani nezařval a poslušně jak apoštol jak na cajzlovsích hodinách zapat spátky do brlohu. S Verunó sme s Ufonem zaparkovali v obyvačce, kurva. To už sa ten chuj zasik pomalu probiral a vypůštěl z mordy jakůsik takovů hatmatilku nesrozumitelnů. Přivazali sme ho k židlisku a já Chuji! Buď rozumná drška z vesmiru a řikni šicko co viš a nic sa ti nestane! Ale ufon nic, enem brebentil ty svoje chujoviny. Co když neumi morafsky ale enem ufonsky? kdákla Veruna. Guvno! Práskla su nohó od stola o kredenc. Moc dobře umi morafski, to poznám, mam na to čuchometr. Enem ze sebe dělá debila. Rozvážeme mu jazyčisko, darmožrůtovi. Ale mosime svinsky opatrně, abisme ho nepoškodili, ufon má veliků cenu!
Eště jednó su sa ufona zeptala, kurva, eslik sce dobrovolně spolupracovať, ale bo neřikl nic rozumného, začala su znamenitů a osvědčenů mexikánsků torturu. Veru mi přinesla z lednički sodofku ledovů, já ukósla zátku, zacpala palcem, obrofski nakarbovala, přirazila to ufonovi k rypáku a pustila mu tu napěněnů sodofku donitř. Kurva lidi, ten békal jak sviňa! Seš z Marzu nebo z Venuše, kurva, řvala su mu při tem viplachováni do ušadla zakrnělého. Ale nic. Nescel šprechtit. Sodovka ščipavá ve všech lebečních dirách, ale ani pul slova!
Má tuhý kořínek, podrabala sa Veruna na ryti. Skusime emerikánsky votrbórding. Přivázali sme tedyk ufona k žehlicimu prknu, položili mu na ksicht shnilý hadr na podlahu, pak sme došli pro konev s vodó a pěkně ji začli lit přes to hadřisko! Lidi zlatí, takové jednoduché a přitom tak účinné mučeničko! Ufon sa dávil jak sviňa, vzpinal na prkně, až sa zdálo, že zpřetrhá čpagáty, ale dyž sme mu ten hadr zasik sundali, tož dál držel hubu a trucoval jak milostpani z Brna, kurva, dyž ji manžel nesce project pulinu.
Tož na totok bi to asik chtělo estébačku Chvatónovó, tá zná šelijaká mučenička, řikla su já. Enemže ta rašpla je teď v krimu, což je na piču. A Veruna Kurva Milu, todle nevzdáme, dyť sme teprf začali! Dali sme si přestáfku, každá zožrala půlku lovičáku a vyglgala pivsona a pak sme přinesli autobaterii a dva dráty a začali půštět ufonovi eletriku do kulisek. Řval jak sviňa, ale fort nic rozumného, enem jakésik uhahá a umbaj kví, jůhele neděle a tak, kurva. Nepřestávali sme ale, až bola baterka uplně vyštavěná a ufon měl kuliska opuchlá jak sviňa. Dál sme vyzkůšali inhalování posratých plen od tchyně, ufon sa sicek poblel, ale eslik má v lese eště nějaké kumpány, to sme se nedovjeděli. Pak Veruna přinesla svoje šiti a napichali sme ufonovi pod nechty nějaké ty jehli, ale ani totok nezabralo! Nakunec sme vyrobili takovů speciálni sračku z tygři masti, česneku a francofky a namazali to vetřelcovi nečistému na ryť, ale opjet enem békal a nic neřikal.
Pak uš sme sa na to ale visrali a řekli si, že ho necháme do zitřka v klidu, třeba si zatim rozmysli a pak začne spivat. Už už sme ho sceli zavřit do peřiňáku, kurva, dyž Veru Miluno, ty Nunvo nedobrá, mosime mu dát cosik zožrat, to by nám takik mohl pojit! A já Co mu kurva dát? Vime guvno, co takovéhle ufoni srágory žeró! Naščesti sme si po chvilce ale spomněli, že gagarini a podobni hnusi vesmirni, žeró vjeci z tuby! Prošacovali sme tedyk lednicu a našli jesenku a prošlů sardelovů pastu. Já su vycucala jesenku, bo ji mam svinsky ráda, a ufonovi do tlamy nahustila tu sardelku, profackovala ho a promnula mu krčisko, abi to heski polknul a nevyplivnul. Následně sme ho tedyk zavřeli do peřiňáku, dali okolo řetězisko a šli spat.
Ráno buchot na dveřiska jak sviňa. Tož sa vyhrabu z pelóchu, vemu nožisko od stola pro jistotu a valil odevřiť a tam švestky, kurva a Dobrí den, paní Vošková, hledáme jedno stracené ditě, chodíme dum ot domu a ptame sa, eslik ho nědo neviděl. A já Jaké ditě, kurva? A švestky Pani Vošková, má sa to tak. Fčera tady boli na zájezdu hendykepované děti, vite, aby přírodu viděli a tak a jeden z nich se ztratil v lese. Trpý daunovím syndromem a hydrocefalijí a takik má roštěp rtu. Určitě byste ho nepřehledla. A já Kurva ogárci uniformovani, nikeho takuvého su neviděla, ale fčera sa nám s Verunó podařilo chytit ufona z vesmiru. A švestky Pani Vošková, ufona? Mohli bysme ho vidět? A já Mohli, ale bode to koštovať pjetku za každého ogára. Kyvli šici, tož su naburácala do obyvačky, vydolovala ufona z peřiňáku a přinesla před dum a oni sa začali spolu hadať a pani Vošková, to nenik ufon, to je ten náš retardovaný hoch, co ho postrádáme! A já Děte do prdele, totok je ufon, to sa pozná! Ale eslik sa vám libí, tož vám ho možu prodať, je nepoškozený, tož řekněme, dje basi? Švestky zmizeli a za chvilu boli spátky s basami a udělali sme kšeft. Ufon řval jak sviňa, dyž ho nandavali do trabanta, asik jeděl, že bode pitva mimozemšťana, že ho rozřezají na kůsky a ty kůsky pošlů do svazu, západniho i vychodniho německa, emeriky, kuby a tak dále, kurva. Holt ufoni to nemaji jednoduché. Kdyby sa naučili šprechtit po morafsku a bola bi s nimi řeč, kurva, tož bych si tohotok stárvórs chuja ponechala na prácu kurva jako otroka, to by mněl lepši než tu pitvu. Ale dyž je někdo jednó blbí, tož mu nic nepomože a može bit klidně ze Slunce nebo z Pluta, kurva!