Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAch námořníku
Výběr: Danielane, Jinovata
12. 02. 2012
16
12
1637
Autor
Levi
Nevím, jak se to ke mně dostalo,
ale nejspíš životní návyky, které jsem si osvojil,
vyvolávají v některých dívkách pocit,
že rozumím jazyku oceánu
že usedávám na skaliscích s cigaretami a učenými knihami
když jen tenká řasa obzoru
dělí stékající krev od kobaltových pásů
že slyším rytmiku příboje
perkuse pěny
šeptanou melodii v kontrapunktu racků
tak z rukávu tahám králíky, pentle a barevné oprátky
o přímořské kapele, co každý večer nasadí tóninu
a ráno to se skřípotem zabalí
tehdy když se vracím domů, hladový
po každém kroku mimo tepající rytmus
úsměvu slovu dotyku bez analýzy nákladů a užitků
po ještěrkách v květináčích, kočkách v oknech s camelkou a fíkovýma očima
objevím se na Miradouro de Santa Clara,
kde řeka Tejo nudně pleská o kameny
než se nechá se vypít oceánem
kapela už tahá kufry do taxíku
ale nejspíš životní návyky, které jsem si osvojil,
vyvolávají v některých dívkách pocit,
že rozumím jazyku oceánu
že usedávám na skaliscích s cigaretami a učenými knihami
když jen tenká řasa obzoru
dělí stékající krev od kobaltových pásů
že slyším rytmiku příboje
perkuse pěny
šeptanou melodii v kontrapunktu racků
tak z rukávu tahám králíky, pentle a barevné oprátky
o přímořské kapele, co každý večer nasadí tóninu
a ráno to se skřípotem zabalí
tehdy když se vracím domů, hladový
po každém kroku mimo tepající rytmus
úsměvu slovu dotyku bez analýzy nákladů a užitků
po ještěrkách v květináčích, kočkách v oknech s camelkou a fíkovýma očima
objevím se na Miradouro de Santa Clara,
kde řeka Tejo nudně pleská o kameny
než se nechá se vypít oceánem
kapela už tahá kufry do taxíku
a celé to vznosné poselství
že jestli bych se taky neměl rozplynout
obrátím se domů
v ulici svítí jediné okno
a z něj hlas jazzové bohyně
ach, nechápeš, námořníku
s tebou je ta potíž
koupeš mě ve třpytu vln
pak mě přes palubu hodíš
obrátím se domů
v ulici svítí jediné okno
a z něj hlas jazzové bohyně
ach, nechápeš, námořníku
s tebou je ta potíž
koupeš mě ve třpytu vln
pak mě přes palubu hodíš
12 názorů
přistřižená
14. 02. 2012
koukám že nejsu sama kdo by klidně oželel závěr.. to předtím ano, to se mi líbí, je to takové fajn jazzovité
Líbí se mi ona přirozená dikce, ale už méně obraznost, které zejména v první polovině textu na mne působí vyšeptalým dojem ("rytmiku příboje
perkuse pěny
šeptanou melodii v kontrapunktu racků"... ke kýči to hodně sklouzává například zde... mj.)Druhá polovina by byla schopná to tak nějak udržet, ale ten závěr mi nepřijde příliš šťastný. Svým nábojem opravdu velmi rozkolísaný text.
tipnu si*
No asi zase dám výběr za rozporuplnost. Ta přirozená a přitom ne všednodenně civilní poloha se mi líbí, ale kostra básně se cestou nějak vyšinula. Závěr nepůsobí jako pointa, ale jako přídavek, nevyplývá z celkového směřování textu. No a v té milé rozvleklosti je přeci jen i trocha nudy, až příliš pusto po opravdu originálním obraze je v některých částech. Přesto zajímavý text, charakteristický rukopis.