Ví snad Bůh kam svět kráčí?

Ví sám Bůh kam svět kráčí?

To když láska v nenávist se propadá,

Když anděl mrtvý na zem dopadá,

Když ve světě vedou války,

Když zamilované páry od sebe dělí dálky.

Něco takového, jako když nechci ale musím,

Něco takové, jako když miluji a přitom se dusím.

Tehdy si začněme klást otázky, tvářit se napovrch spokojeně, malovat růžové obrázky.

Ale anděl, na zemi mrtvý ležící, je víc než důkaz do očí bijící,

odkazuje nám, že již není vše jak má být, že už nepomůže nám pár lidí, co nebojí se snít.

Již není prostor pro chyby, tak proč přesto všechno jsme my lidi?

Zasluhujeme si existenci svého bytí, vždyť jen ubližujem a jsme moci a peněž nikdy sytí.

Pak tedy proč Bůh vyvolil nás, jako vládnoucí tupé loutky tohoto světa,

mohl snad sam Bůh udělat chybu? a má snad právo veta?

Nezbývá než doufat, že Bůh se nikdy nemýlí, že ví co v nás opravdu vytvořil,

vždyť ani o tom nevíme a kolikrát nás podpořil.

Kéž nikdy se nestane aby něco řeklo, svět lidí zde býval, avšak je to již dávno,

co Bůh zde křik dětí slýchal..