Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěkolik poznámek pod čarou k Mistrovi a Markétce Michaila A. Bulgakova
Autor
snake_01
Mystický realismus Michaila Bulgakova je systémový prvek organického charakteru, který se prolíná celým textem a má vliv na výstavbu díla. Pokud bychom se jako nepoučení čtenáři omezili na povrchovou, tedy motivickou rovinu textu, mohli bychom konstatovat, že z hlediska této suprasegmentální soustavy se mystická a mysteriózní témata objevují explicitně poměrně často, zvláště křesťanské náboženské motivy, ale i motivy obecně mytologické, slovanské i jiné (upíři, čarodějnice). Explicitní motivická rovina však není zdaleka tím jediným, co vyjadřuje mysticitu textu. Ta je na mnoha místech a přímo programově podporována dalšími prvky. Vycházejíce z Ecových Šesti procházek, můžeme konstatovat, že se často objevuje surrealistický popis postav i reality obecně. Postava je tak načrtnuta pouze skicovitě tím, že jsou zmíněny pouze pro tu chvíli dominantní rysy, zbytek zůstává (z hlediska textu) neviditelným. Nezkušený čtenář o podobném postupu nepřemýšlí jako o záměrném a postavu automaticky dokresluje. Zvláště s ohledem na častost tohoto postupu v Bulgakovových dílech po Bílé gardě můžeme však konstatovat, že se jedná o umělecký záměr, který zachycením neúplné reality dává prostor čtenářově fantazii. Namísto lidí tak nacházíme pohyblivé klobouky, fraky mizící v davu apod. Podobný postup nacházíme i v raných autorových dílech. Méně často například v Bílé gardě, jejímž smyslem zřetelně není vytvářet mysteriózní realitu, mnohem častěji pak v Bulgakovových novelách a povídkách (Diaboliáda, Psí srdce, Osudová vejce). V Mistrovi a Markétce najdeme tento princip výstavby reality velmi často. O to více pak vynikne v případech, kdy se surrealistická skicovitost postav stává skutečnou (oblek za stolem, podepisující faktury apod.).
Komicko-mystickým prvkem textu je také již naznačený významový zvrat na ose konkrétnost-abstraktnost u frazémů náboženského charakteru v MaM. (například konkrétní a abstraktní význam spojení na to vem jed, naznačující již několik kapitol před koncem osud hlavních postav). Podobných sémanticky dvojznačných frazémů je v MaM mnoho.
Mysteriózní povahu textu dotváří komplikovaná paralela mezi historickým světem Piláta Pontského a reálným světem Moskvy třicátých let, v nichž nacházíme mnoho postav, jejichž povahové rysy, fyzické a psychické vlastnosti se různě prolínají. Tak například Markétka, Mistr i Pilát pociťují ostrou bodavou bolest v hlavě, Mistrovi, Markétce i Ješuovi je přibližně stejně let. Časté jsou i podobnosti vzhledu.
Třetí, jakoby nezávislou vrstvou textu, je svět Wolanda a jeho skupiny. Pomineme-li evidentní odkazy na Goethova Fausta, například samotné Wolandovo/Volandovo jméno, dále častá symbolika černého pudla apod.; vzhledově se Woland například značně podobá Mistrovi, navíc je oslovován svou suitou Messire, a v neposlední řadě na Mistrově čepičce najdeme zlatou nití vyšité písmeno M, tedy obrácené W, se kterým se setkáme u Wolanda. Celkově je Wolandova suita I. jakýmsi katalyzátorem ve věcech Moskvy 30. Let, což slouží autorovi k nenásilnému odhalování specifik doby (mj. také proto, že Woland je nositelem odvěké tradice, ale také kvality, v porovnání s touto „prověřenou“ kvalitou se „velkohubé“ kvality socialistické Moskvy stávají směšnými nebo vysmívanými); II. Wolandova suita plní funkci jakéhosi průpojného prvku mezi oběma světy. Tím je mimo jiné například dosvědčována přesnost Mistrova románu, neboť vyprávěná verze Wolandova (verze očitého svědka) a psaná podoba Mistrova je shodná.
Připočtěme groteskně-satirické ztvárnění soudobých problémů jako je bytová otázka, postavení žen ve společnosti, úpadek kultury, korupce, opovrhování náboženskou tématikou, kšeftování s valutami, „mizení obyvatel Moskvy,… a jistě pochopíme, proč je možné, aby na téma Mistra a Markétky vyšlo několik set studií světových literárně-vědných kapacit, a přesto se stále naskýtal prostor pro analýzu.
Literatura: Česky vyšla většina děl Michaila A. Bulgakova, a to především v překladu Aleny Morávkové. Problematičtější je to s odbornou literaturou. Zde je česky dostupná jen jedna monografie: Morávková, Alena – Křížová cesta Michaila Bulgakova, zbytek je třeba hledat zvláště v doslovech knih nebo v cizojazyčných studiích, jichž je nepřeberný počet jak v angličtině, tak i v ruštině. Uvádím většinu českých statí a jako příklad jednu anglickou:
Gurevich, O: Bulgakov´s The Master and Margarita: Why Can´t Critics Agree on What It Means? (UC Berkley) In: http://www.masterandmargarita.eu; Hrala, M: Groteskní výstrahy. In: Bulgakov, M: Novely a Povídky. Praha 1990.; Morávková, A.: Purpurové ostrovy Michaila Bulgakova. In: Bulgakov, M.: Poslední Dny. Praha 2000.; Nikolskij, Sergej: Tvorba bratří Čapků a M. A. Bulgakova. In:http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/kongres/SLBII/34.pdf; Zadražil, V.: Osud jménem Bílá garda. In: Bulgakov, M. A.: Bílá Garda. Praha 1989.