HRA SE SLOVY: duše

  Když jsem šel dělat pohovor na nové pracovní místo, byla ve mně malá duše.
Sympatický majitel  mě přivítal se slovy: „Jsem z duše rád, že jste tady“ a otevřel mi svoji duši.
Už z prvních slov  jsem cítil, že mi mluví z duše.
   Vystudoval zahradní architekturu a  upsal jí i svoji duši. Práce jej fascinovala natolik, že někdy mohl  i duši vypustit. Stala se mu drogou, byli doslova jedno tělo a jedna duše.
Byl jsem z duše rád, že je takový. Otázky vyvolávalo jen to, že jsem u firmy  neviděl  živou duši.
Z celé duše se mi líbil, protože bylo cítit, že je duší firmy. Ale až tak do duše jsem mu zase neviděl. Vyprávěním mi  znovu otevřel svoji duši.
   Do rozbíhající se firmy, přijal dva nové mladé pracovníky, za které by dal duši. U firmy měli vše , co duše ráčí, ale nevážili si toho.
Při objevení bílého prášku v přihrádce firemního auta, v něm byla jen malá duše. Přemýšlel a dlouho chodil  jako tělo bez duše. Nakonec padlo rozhodnutí .  Promluví jim do duše.
Snad to měl udělat dříve,  protože drogy si už mezitím vzaly jejich duše.
Na práci zůstal sám, oba dva chodili, jako by v nich duše spala.
Až do dne, kdy si ďábel přišel pro svoji odměnu a vzal si duši jednoho z nich. Druhý měl duši na jazyku a jen se štěstím nevypustil duši.
   Moje duše zajásala, spaste svoje duše.  S touto firmou spojím život a stanu se její duší.

Není duše jako duše. Jistě nemůže mít každý duši, jako měl Mirek Dušín.