Babylonská svíčka

Já občas létám po obloze,

dám tak volno svoji zvláštní touze,

tu letím prudce vzhůru

a pak jak kámen padám dolů.

Já občas létám na plameni

a to jsou ta nejkrásnější snění,

kdy všední život v pohádku se změní,

a kdy probudit až nechce se mi.

Já teď rád bych letěl s tebou,

a k obloze já zamířil bych ve dvou

tělo na tělo a dlaně pevně sevřené,

tak jestli chceš, tak chyť se mě.