H-R (I.)

Pokusím se vám povyprávět jeden příběh, který se mi stal před nějakým tím časem. Původně jsem ani neměl v plánu se o něm někomu zmiňovat, natož tak jej takhle zveřejňovat, ale člověk stárne a hloupne, úmysly se mu rozletí do světa jako děcka po dvacítce (nemyslím teď ty maminčiny mazánky, kteří by nejradši zůstali až do smrti – samozřejmě maminčiny - nebo ty rádoby puberťácké hrdiny alias „zdrahače z domovů“) a s novým svěžím vánkem v životních plachtách přehodnotí své postoje.

S odstupem času na spoustu věcí se koukám jiným zrakem. Dalo by se říci zkušenějším okem starého matadora. Jenže na co mi jsou zkušenosti ve věku, kdy se o mě pokouší infarkt a v době, kdy jsem je vážně potřeboval, byly nedostupné? Možná, že až mě chytne druhá míza nebo na stará kolena třetí nebo čtvrtá, tak si povím: Sakra, to jsem noblesa! Otázkou je, pokud se dostaví ta čtvrtá míza, tak zda ze mě něco poteče a nejenom přes hadičky? Touhle příšernou otázkou se dnes raději netrápím, protože by mi musely vypadat na mé plešaté kebuli poslední zárodky vlasů. Při nejhorším by mi zešedivělo mé tupé.

Před dávnými pátky jsem měl tu možnost, že jsem se ocitnul na určitý čas v jednom malebném městečku na Moravě, které se nacházelo asi šedesát kilometrů na jihozápad od Ostravy, asi padesát kilometrů na sever od Zlína, necelých čtyřicet kilometrů od Olomouce a stovky kilometrů na západ od Kyjeva. Abych nezapomenul, jak se ta obydlená zatáčka jmenovala, tak se jedná o Hranice. S tou obydlenou zatáčkou je to nadsázka. Dneska je to zřejmě obydlený kruháč (pro blbé vysvětlivka: kruháč = kruhový objezd).

No a tož v tomto obydleném kruháči bydlela jedna holka, o níž je tenhle příběh. No on je hlavně o mně, ale nebýt jí, tak žádný příběh není. Rovnou vám musím oznámit, že pokud jste si toho nevšimli, tak život není žádné peříčko, ale pořádné péro (ne-li pořádný ztopořený kokot nadrženého černocha). No a jak to bývá zvykem, dokáže s vám dobře vyjebat v situacích, kdy si to zasloužíte nejméně. Na druhou stranu by život byl docela nudný bez těchto výjebů. Příjemnější, ale fadní.

Dobré by bylo, kdybyste se dozvěděli, jak jsem se k té holce, přesněji roztažnožce, dostal. Jak jsem ji poznal, seznámil se a vůbec takové další různé aktivity, které se s takovými děvčaty dají provádět. Napíšu to rovnou. Bylo to přes její maminku, jíž je věnována rovněž jistá část tohoto vyprávění a nezmínit se o ní, by byla věčná škoda jako si nepohladit pana Obamu na návštěvě Prahy.