Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodivný ráno
Autor
Delirius Tremenson
Neslyším tvou modlitbu.
Když šeptáš jak jsi divoká
mám strach.
Ale čert to vem…
Probudíme se v promáčenejch,
sprostejch, oceánskejch
peřinách.
Tak kde to jsem?
Výkřiky schizofrenních vln,
tečou nám proudem stříbra do hlavy.
Dost zvláštní pocit.
Tak kotě vstávej, už je ráno.
Setřesem ze sebe okovy!
…tý chladný noci.
Letíme hlubinou k bílému majáku.
Nad hlavou tiše krouží sen.
Barevnou pastelkou strach kreslí do mraků.
Slyšíš zpívání sirén.
Šest tisíc metrů pod mořem.
Nikdy se nedostanem ven.
Ref.: Podivný ráno začíná,
už skoro svítá…
Má vodní víla usíná.
Podivný ráno začíná,
je trošku sjetá…
Maličká ospalá víla.
Plamínky v duši máš, jsi tak bezedná.
Já vím co mi chceš dát…
Poddej se lásce.
Já jsem Bůh pravdy, víš má maličká
a tys mi chtěla lhát
o sedmikrásce!
Poslední svýho druhu kvetla tisíc let
pod mořskou hladinou.
A já to vím.
Utrhlas jí, přestože víš že kvůli tomu
všichni zahynou.
No co teď s tím?
Tak mi jí teda, kotě, zasaď do vlasů –
ploutvičkou udeř do hodin.
Vyrostem na ní, vždyť máme moře času.
Vyrostem na ní z těch hlubin.
Pak ze snů zbyde jenom stín,
až nás z toho probudim…
Ref.: Podivný ráno začíná,
už skoro svítá…
Má vodní víla usíná.
Podivný ráno začíná,
je trošku sjetá…
Maličká ospalá víla.