Malý mořský král II.

 Měl ihned všechno, po čem lidé touží,
na zlatém podnose, bez námahy,
sudičky vdechnou: vládnout nebo sloužit,
setnout, či pokosen pak být vrahy

 Ve tváři anděl, v očích ďábel hoří
udatný hrdina prostý bídy,
na jedné kšandě tisíc slávek z moří,
na druhé čtvrtina Atlantidy

 Pod palcem osud všech, kdo dál se plaví,
v jediné bouři, uragánu,
vsadil se o sud, že se lidí zbaví,
démony vzbouřil z Yucatánu

 Vlna však vzala také Tebespálí,
překrásnou dceru sulejmána,
proud ji hnal dál, až pod nos králi
v tajícím šeru toho rána

 
 „Neboj se, neplač,
nic tě nezahubí,
tebe, má mořská
sasanko

 Lovec jsem, sběrač,
vládce mořských hlubin,
v nichž je smrt v troskách
hádankou“

 „Nepusť mě, pane,
ráda se tě držím,
každá z tvých paží
nadnáší“

 Z pevniny vane:
 vše je o výdrži
„proud mě až k pláži
zanáší

 Jsi pro mě rytíř,
muž, co ženu vábí,
jehož se nedá
 nabažit“

 Pevně se chytí
silákových slabin.
On zatím hledá
zápraží