Čítanie

I čeština disponuje obratem být v obraze ve smyslu orientovat se v situaci, kontextu atp. Myslím, jistě nevím, že Češi se zdrobnělin neštítí zdaleka tolik co Slováci. U vás je až jakási prevence... zdrobnělin, tak na mě působí. Jistě, třebas pro rým je pohodlná zdrobnělina jasný sufixový nešvar.

Hravost, ba šibalství autora i překladatele je přímo prostupující (se). 

Četla jsem v noci namátkou ještě nějaké další Collinsovy básně, no, budu to mít nadlouho a určitě skoro nic nepochopím. 

Silene:

Elkovú jazdu som si fakt užil a ten izbový cintorín som trafil viac-menej naslepo. Samého ma to teraz prekvapilo. Ako píšeš ku koncu autor poukazuje priamo alebo nepriamo (vedome/nevedome, ale hlavne nejako medzi tým, racionálne dotovanou intuíciou), v podstate musí (!) poukazovať na všetky svetové strany (+hore a dole), a tak text možno často píše skôr jazyk a kultúra ako autor, to by tiež sedelo s tým, že autor len odhaľuje, čo už tam je (aj opakovane), takže podobne ako konvergentná evolúcia prichádza stále znova na to isté.

Hravosť a žmýkanie jazyka dokončím pod tvojím sonetom :-)

Pokiaľ ide o "obrazy", aktuálne by sa mi tam páčili "obrázky", ale zas  netreba robiť vedu zo zdrobneniny. Aj keď...

U nás sa "byť v obraze" používa: byť v o-e orientovať sa v situácii;

Táto sloha je aj o mne a asi o každom, kto v texte stráca půdu po nohami:

Možno je to len mnou,

ale v ďalšej slohe začínam mať problém.   

Veď ako môže večer naraziť na hviezdy? 

A čo je to obligátnosť snehu?

Okrem toho sa túlam bezkofeínovými ulicami.

Tam som už stratený. Potrebujem pomoc.

funkční zvukový záznam autorského přednesu (třikrát jigging)

https://poets.org/poem/workshop

err. čtvrtým veršem poslední sloky, samozřejmě. Had na obrazovce je pro mě dlouhý, a tak stvořím ještě delšího.

spojená lemma: BC použije dvakrát image a jedenkrát picture.  

vk (MB) použije dvakrát obraz. 

. cit. vo veľmi jasnom obraze. 

. . což si osobně přebírám u obou autorů coby "velmi jasnou představu". Takový termín zůstal případně nevyužitý. Vždy se (mi) těžce rozhoduje/určuje, kdy jsou opakování záměrná, kdy naopak, zejména u jednotlivosti, bez znalosti většího souboru autorových děl. Každopádně se v setrvačníku své mysli pořád držím nastíněného problému s druhým veršem poslední sloky. Proč jste kde který z vás použili, co jste použili, že je to zajímavé. / Spojená lemma není odborný termín, jde než o lehkověrný obrat aktivního čtenáře/básníka, obrat směřující ke spojeným nádobám verbálním. 

Když už si oba autoři náležitě užili (c)elkovou jízdu pomalu plynoucím kanálem; připojuji okrajem: Opomněla jsem uvést, že svou hláskovou instrumentací mě ještě pobavil cinknuvší izbový cintorín. (i, o, n, z/c) / Zároveň pěkný doklad, že tu se slovenština neobrodila od společných latinských prazákladů. 

Osobně se domnívám, že obávané historizující aluze kolikrát působí podobné mezigenerační komunikační potíže/bloky jako mladší popkulturní a postmodernistické odkazy. Mé maličkosti se obecně na básních líbí, když se vždycky dají nějak přečíst ve svrchním plánu, i když člověk o fůru souvislostí coby samojediný čtenář špárající se v struktuře o leccos přijde, což se nedá nic dělat. Eventuálně fatalistické zatím o ně přichází. (Ještě to sepíši, co míním, každopádně není v silách jedince znát vše, co již bylo sepsáno, to se vr.) / V praxi potom rozhodně lze dospět k mnoha uspokojivým rozdílným výkladům a přesvědčením, že autor poukazuje svým textem ne/vědomě k tomu či onomu jinému dílu, autoru atp. Vše dáno samotnou podstatou společného majetku, tj. sdíleného jazyka. 

Mám ráda instrumentační hravost, ať již jde o uvědomělou konstrukci, nebo vytrénovaný návyk jedince, který denně obrábí slova. 

Mne sa tiež ľúbi tá nenápadná rafinovanosť, toto je ten typ básne, proti ktorej sa nedá namietať a má vrstvy pre každého. 

Čo myslíš tou spojenou lemmou?

(Jelikož jsem pro samé posílání avíza na něj samotné decentně zapomněla, opatrně se tu prešmýknu ještě s nějakým dalším zástěrkovým odkazem, abych jej / to avízo mohla uživatelce lawenderr opravdu konečně poslat. Dělejte, jako když nejíte.)

Je to setsakramentsky rafinované, repetice s háčky a trháním, pomalé posuny a sotva postřehnutelné, zejména u nás v MŠ nuance mezi image a picture, není i zde nějaký... důvod k výběru spojité lemmy? Ať již u překladatele nebo autora, pravděpodobně v opačném než uvedeném pořadí. V nejlepším slova smyslu mě odrovnal Bottov Jánošík, obávám se, že bez nápověd Viktora Janišty anebo Petra Onufera se ztrácím, ztratím, poztrácím, spolehlivě ztrácívám (chvála vidům, předponám a násobnosti) jak v Americe, tak na Slovensku.  

Každopádně sloka dvě jasně potvrzuje mou curlingovou teorii, tohle musí law vidět a číst taky, okamžitě připojuji avízo. Co na tom, že Bill Collins v podání autora vk mou fantazii zrovna pokropil psími granulemi a poslal na ně anakondu. Hlavně, že se tu její pochozí plocha ometá chvostem!

Myslím si, že již jsem zde v minulosti musela coby čtenář být, určitě za mou sklerózu opět může jen delikátní nedostatek rýmů. Nick tóru a jeho účinné postřehy si však pamatuji tuším právě zpod Úvodu. 

Také bezkofeinovost ulic by mohla být na vině. Ještě se vrátím, více se při vyšším atmosférickém tlaku (u nás je to samý horkovzdušný balon takto při létě) budu soustředit na konfrontaci s originálem a maximální čtenářskou spokojenost mi navodila animační sekvence s obsluhou padacího mostu, nevím, kterak se to stalo, ale smísila se mi v umný originál z London Bridge is Falling Down a banjové, možná spíš houslové linky z příhradových konstrukcí. 

Ale možná... možná... jsem to tak přečetla jen já. 

Geniální. (video už nefachčí, zdá se)