Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMinipohádky pro klidné spaní.
Autor
Ester Turian
V lese na kraji louky žila bílá myška Josefína. Bydlela v komůrce mezi trsy trávy, sedávala v křesílku z dubové kůry a snila. Představovala si, jaké by to bylo, kdyby měla nějaké kamarády. Když na louku přilétli motýli a hráli si spolu na honěnou, bývalo jí strašlivě smutno.
„Motýlci, motýlci,“ volala na ně. „Létáte vysoko, rozhlédněte se, prosím, jestli byste někde neviděli kamaráda, se kterým bych si mohla hrát.“ Motýli jí slíbili, že se podívají a myška je vyhlížela každý den.
Jednou přiletěl krásný modrý motýl a povídá: „Ahoj myško, za loukou u rybníka, na kraji vesnice, prasklo stavidlo a voda vyplavila domeček šedé myšky Evelíny. Sedí tam mokrá v trávě, a neví, co si počít.“
Bílá myška Josefína za tu zprávu poděkovala, na nic nečekala a začala se chystat na cestu. Měla trochu strach, vydat se do takové dálky, do neznáma, ale věřila si, že všechno zvládne. Statečně přeběhla přes louku, potom prošla kus lesem. Na polní cestě musela kličkovat mezi kamením. Ale když se jí podařilo vyšplhat na vysokou mez, už zahlédla první stavení ze vsi a za chvilku seděla u šedé myšky.
„Ahoj, já jsem Josefína,“ pozdravila ji zvesela. „Ahoj, já jsem Evelína,“ odpověděla jí smutně šedá myška. Chvilku tak seděly vedle sebe a nevěděly, co si mají říct.
Potom Josefína povídá: „Slyšela jsem, že Ti voda vyplavila tvou komůrku a že nemáš, kde být. Víš, já mám moc pěkný domeček v lese, na kraji louky, mezi trsy trávy. Bydlím úplně sama a můj pokojíček … ten by byl jistě dost velký i pro dva, kdybys chtěla …“
Šedá myška se dlouho nerozmýšlela, přijala pozvání Josefíny, a protože slunce se už začínalo sklánět za obzor, vydaly se rychle na zpáteční cestu. Přes prašnou pěšinu, kus lesem a přes louku, společně se jim šlo o poznání veseleji. Za chvilku byly doma, schované mezi trsy trávy.
Navečeřely se, umyly se, vyčistily si zoubky, oblékly se do pyžamek a už jim zbyla síla jen dvakrát zívnout. Evelína se uložila do postýlky. A Josefína, ve svém křesle z dubové kůry, zachumlaná do měkkého mechu, snila krásný sen. Zdálo se jí o tom, jak potkala šedou myšku a jaká spolu ještě zažijí dobrodružství.