Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekluci kočičí
Autor
vindal drámo
tramvaj číslo 5 proťala město jako smeč johna mecenroa
v zatáčce smrti jsem zahlíd ducha nádraží Těšnov
a vypadal jako tanečnice s hermelínem a kalhotkami z peří
po šílený burlesce pátku
s nepatrným množstvím slivovičky
a velkým množstvím drog
svítání leje červenou do Vltavy a na střechy se vrátilo světlo z jihu
hledím na svět přes špinavý okno svý duše
a je to jako mít brejle s temným filtrem
do smrtelnosti a bolesti Všehokurvamíra
ale je to mý a svým způsobem kouzelný utrpení
žít
a pak tak nějak umřít
jet prstama po klaviatuře
plynule přejít na černý klapky
bejt molovej
bejt na mol
a mít dlouhý voyaérský prsty zčernalý od nicoty a vajglů
hrbit se a prskat jako kocour
vzývat Dionýsa skrze tu nejhorší krabici vína
my life
hledím na něj bez sentimentu
básník je hubenej a kocour tlustej a tak je to v pořádku
sedíme vedle sebe na gauči jako sochy
ostatní tlustí v pokoji jsou masařka a moučnej červ
všichni spí
já bdím a jsem hubenej samá krev a prach
kouřím tak tlustýho jointa jakýho jsem jenom sved v krásných 8:33
co to vůbec znamená?
že jsem přítomnej a naživu?
že mi digitálky plivou do ksichtu nonsens ze samejch klikyháků?
nevím kurva
je ze mě čtvrtina svatý hodiny co jsem s tebou Světe
je ze mě čtvrtina po pekle základky
je ze mě čtvrtina po pekle jara
přichází Léto
a vůbec jsem se nepoučil
baví mě řádit když ostatní hnijou v lavicích svých životů
nakonec tak nečekaně chmurných..
bdím si
kocour zavřenýma očima fixuje Vše
poštolky se vrátily do výklenku protějšího domu
zima se odplazila do ruska
a já objevil šumák kterej mě udrží na živu
celou Věčnost