Lásko děkuji

Já dlaň svou ti dal

a nechal se vést,

pod blankytnou oblohou,

chvilku sem a pak zas tam,

pod lesy hluboké

na stráň údolí širokého

jež potok vymodeloval,

aniž by se kohokoliv ptal.

Do ticha samoty

a do náruče tvé

tak krásně něžné a mazlivé

pod úsměv tvůj nádherný,

v němž bych se mohl koupat

snad celé noci i dny.

Já vím Lásko,

jsem praštěný,

však děkuji Ti,

za to, že jsi

a že vzala jsi mě do svého světa,

já šťastný za to jsem,

však jak to nepopíše ani jedna věta

tak snad jen -

Děkuji, Já miluji Tě!