Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na okraj jedné polemiky

Výběr: Lyryk

03. 03. 2012

3185

Autor

Movsar

Objevila se tu "protiangažovaná" polemika (http://www.youtube.com/watch?v=nGeQzwWX8Hss) s texty Kafe č. 5. A protože rubrika literární diskuse bývá obvykle těžce nevyužitá, přidám tři poznámky jako kratší reakci.

1. Přes svůj proklamativní název Krytykův neangažovaný návrat je text silně angažovaný.

Autor se - poměrně agresivně - angažuje v takovém pojetí popisu světa, které silně odlišuje jednotlivá nazírání: tady je oblast politického, tady je oblast vědeckého, tady je oblast uměleckého, tady je oblast civilního, atd. Dalo by se říci, že se angažuje za básnění jako metodu, za jakousi diskursivní čistotu.

Naproti tomu je třeba namítnout, že takové striktní oddělování diskursů sice stále přetrvává, ovšem jako nežádoucí jev. Současný svět je natolik propojen v jemnou síť souvislostí, že prostě není možné trvat na vidění poetickém, politickém, vědeckém či čistě soukromém. Žijeme v době, kdy se vše týká všech, vědec neunikne v laboratoři politice, která ho kontroluje, soudce se nevyhne konfrontaci s umělcem, který mu vmete do tváře jeho komunistickou minulost, a obyčejný člověk se už nezavře na chatě na Sázavě, protože ho šéf potřebuje o víkendech v kanceláři. Václav Bělohradský to výstižně pojmenoval jako ubývání vnějšku, zkrátka všichni jsme uvnitř dění (dokumentarista Mareček razí heslo Jedeme v tom všichni). Naposledy nám tuto vzájemnou past poměrně tvrdě a jasně ukázal stát na příkladu výtvarníka Romana Týce.

2. Trh zboží a služeb prý ano, trh idejí nikoli.

Autor se nás už na začátku polemiky snaží varovat před nápadem, abychom ideje šířili krásnou formou. Angažované verše by byl ochotný připustit (pochopit) ve službách trhu, jenže tady si prý básník už neškrtne, Vodafoni a ČEZáci konkurs na básníka nejspíš nevypíší.

Řekl bych, že to dělení na dva trhy je nekorektní, a to zvlášť v době postmoderní, o kterou se nadto v úvodu autor opírá. Ekonom by tu možná prokázal větší citlivost pro vnímání aktuálního: trh už přece dávno smísil dříve výsadní témata a kategorie poezie s prostorem poptávky a nabídky zboží a služeb. Téměř každá reklama už pracuje s pojmy jako je láska, krásné, osud, přátelství, věrnost, zkrátka se všemi těmi velkými tématy metafyzického básnění, o kterém autor nostalgicky přemítá na konci svého textu.

3. Básníkův nárok na spočinutí ve věčných metafyzických lovištích ohrožen.

Na konci textu autor volá po starém dobrém metafyzičnu. Poezie by si podle něj měla hledět svých přirozených témat a podávat je klasickou formou.

O přirozenosti platí zhruba to, co jsem psal pod bodem 1 o selekci diskursů. Ne náhodou Bruno Latour řadí mezi jedno takové - vytržené - pojetí světa právě přirozenost, přírodu. Podle mě není něco jako přirozenost témat, která by byla určena pro poezii, aby ta obstála ve zkoušce své pravosti. Pokud si TOP09 usmyslí, že bude své - jinak velmi neblahé - škrty prosazovat básnickou formou, pak půjde o stejně legitimní přístup, jako když bude láskou zklamaný mladík se zamlženým pohledem na břehu řeky veršovat o smrti. Stejně jako škrt v rozpočtu bude i hnutí mysli nešťastného mladíka dočasnou záležitostí. Co je důležitější: obojí bude neseno konkrétním účelem, žádnou velkou ideou.

Angažované poezii jde - soudím - o to, zda právě ten zcela konkrétní cíl, který má takto angažovaný básník na mysli, bude smysluplný, tedy maximálně výhodný pro život na Zemi a pro život Země. Určitá dávka estetického se předpokládá. Velkých ideí netřeba.

---

Když se s takto rozvrženým světem a právě takto rozdanými kartami smíříme, myslím, že se nám a nakonec i básníkům v nás uleví. Nebudeme pak muset ani sahat k definitivnímu řešení, jaké volil ve slavném seriálu starý Brůna, když se sekerou v ruce děl: "...nebudeme už dále v tomhle zlém světě ... teď běž a znič stromky ... bude nám dobře, jako mamince..."

14 názorů

Lyryk

06. 03. 2012

Dát tip

Oddělování diskurzů jako nežádoucí jev. Takoví tvrzení nelze podložit nějakou pravdou. Současně platí, že fyzik, právní nebo básník prožívá svůj vnitřní oborový diskurz a vedle toho naráží na vnější diskurz, s nímž se musí vyrovnávat. Tahat politiku do fyzikálního experimentu nemá žádný smysl, politika patří až tam, kde jde o nějaké vhodné či nevhodné užití, či zneužití fyziky. Když jaderný výzkum přináší riziko zneužití prostřednistvím jaderných zbraní, zakážeme fyzikům zkoumat jádro a zakážou si to sami fyzici? Vadí mi angažované užití poezie. Historicky, neboť jsem stejně dlouhou část života prožil v komunismu i v demokracii. Vadí mi jako systémová nesprávnost. Angažovanost je už v tom, že poezie vůbec vzniká a nelze z vnějšího diskurzu říkat, tohle poezie je a tohle není, protože to musí být angažované. Dobře to vystihl Jinovata, angažované kulisy či situace, proč ne, ale ne jako generální úkol poezie pro všechny autory. Není možné trvat na vidění politickém, vědeckém, soukromém. Sám pro sebe si v nějakém prostoru může kdokoli trvat na svém vidění a je to mnohdy žádoucí. Problém nastává, když takové vidění předepisuje někdo všem, mimo logický prostor určení. Příklad: dva milující se manželé si trvají na své lásce, je to jejich věc do té doby, než začnou bojovat za zákaz rozvodů, tj. představují si, že jejich postoj k manželství je jediný správný. Trh.a ideje. Vidím několik věcí, které jsou objektivně mimo trh a soutěž. Daňová povinnost, solidarita, lidské vztahy, intimnost, láska. Je dobře, že na nich někteří lidé lpí a metafyzicky je hájí, proti těm, kteří by je klidně zaprodali nebo jsou lhostejní. O tom nikdo nikoho zvnějšku nepřesvědčí, o tom se člověk musí přesvědčit sám. Škrt v rozpočtu prostě nelze srovnávat s hnutím mysli z nešťastné lásky. Z hlediska společenského účelu musí být hnutí mysli jedince nekonformní, protispolečenské. Fauckoult se v tomto nemýli, když vyslovil podezření, že společnost chce člověka normalizovat a Lyotard dodal: a dehumanizovat. Pokud nebudeme smět lpět na svých soukromých bláhovostech, pak se musíme stát roboty, což asi nechceš ani ty.

Josephina

05. 03. 2012

Dát tip

jen jsem tě přátelsky upozornila na možnost budoucí vysušenosti, v rámci pokecu :-)

Movsar

04. 03. 2012

Dát tip

plný souhlas.

Jinovata

04. 03. 2012

Dát tip

Taky myslím, že o tom není sporu mezi námi. Nicméně o tom je spor ze strany Těsnohlídka a zřejmě i skupiny fantasía, kteří se domnívají, že angažovanost není jen jedna z možných kulis, ale kulisa, která v poezii musí být vždy. Tedy pokud chci své milé napsat něco o lásce a zároveň se dostat do čítanek, měl bych prohodit něco málo o hladomoru nebo aspoň o Paroubkovi. Je to má povinnost podobně jako mám povinnost zastat se neprávem bitého člověka, když jdu kolem? Je možné nikoli popřít, ale jako podmnožinu obsáhnout poetickou působnost v rámci morální odpovědnosti? Pokud to dobře chápu tak angažovaní nepopírají, že i neangažovaná poezie v minulosti je uměním. V podstatě tvrdí, že nově napsaná neangažovaná poezie již uměním není. Je možné si představit takovýto zvrat? Podle mne to možné není. Ale zároveň je jistě zajímavé o tom přemýšlet. Podobné úvahy byly časté bezprostředně po holokaustu - může být náboženství po holokaustu? Dnes se ptáme stejně, ale není tu takováto významná událost. Je tu jen jakási střízlivá reflexe současného stavu společnosti. Podle mne ani silná událost by nebyla důvodem k takové tezi - pouze by byla důvodem k historickému pochopení, že se takovými myšlenkami lidé v oné době zabývali. Neexistuje etika bez možnosti volby. Pokud v kategorii poezie ponecháme pouze jednu volbu, paradoxně z ní tím odstraňujeme jakoukoli otázku po etice. Není se totiž proč ptát.

Movsar

04. 03. 2012

Dát tip

tak potom o tom nní sporu: skutečně jistá dávka zručnosti, řemesla je nutná, to - jak jsem napsal - se předpokládá, přece si nikdo nemyslí, že ray koranteng je seifert anebo že řidič sprejer básnil, když maloval langrovi oslí uši.

Jinovata

04. 03. 2012

Dát tip

Asi jsi nepochopil, co jsem psal. Podle mne (a myslím, že i podle Lyryka), angažované kulisy jsou v pořádku. Nikde jsem neříkal, že angažované kulisy nejsou ok - říkal jsem pravý opak. Na co byl v mé reakci kladen důraz bylo, že se jedná jen o kulisy. Že samotná působnost básně, která je angažovaná, nevyvěrá z faktu, že báseň mluvila o něčem opravdovém a vážném (to by pak byly poezií i televizní noviny), ale ze stylizace těchto kulis. Jako poeticky nefunkční označuji ten pokus o angažovanou poezii, který se snaží vystačit si autenticitou a angažovaností jako takovou. To, z čeho Lyryka obviňuješ, tedy že hlásá zapovězení určitých témat pro poezii, podle mne Lyryk nikdy neudělal. Neříkám, že je to z jeho eseje zcela jasně znát, ale podle mne to tak je.

Movsar

04. 03. 2012

Dát tip

jsoephino, my přecvce jen tak kecáme, vyměňujeme si názory, to není tak, že bych chtěl z něčeho dělat velkou kauzu a mudrovat.

Movsar

04. 03. 2012

Dát tip

díky za všechny reakce. k jinovatovi: souihlasím s tím, že existují jisté kulisy, které jazyk pro to, aby stvořil poetično potřebuje. nesouhlasím ale s tím, že by poetično nemohlo vzniknout v kulisách jakési angažovanosti. poetično je pro mě jistý rozměr (luxusní přebytek) jazyka, nic víc, není to žádná hluboká - metafyzická - danost, jakási věc o sobě, která by se nemohla objevit na jakékoli scéně. dokonce si myslím, že bez těch - jak asi s lyrykem soudíte - pochybných a nízkých kulis nebo pohnutek (jako je třeba angažování se pro nějakou věc) poezie ani být nemůže: rodí se ze sentimentu, a ten se zase rodí z pociťovaného nedostatku, a ten - pochopitelně - musí mít svůj protipól v plnosti, ideálním stavu věcí. plnost je tou běžnou, nemetafyzickou věcí, běžnou kulisou, touhou sdělit třeba to, že rsuký granátník je hrdina nebo že dálnici je třeba zavřít. ale víme, že ten granátník zahyne, stejně jako to, že dálnici nikdo nezavře. a podle mě se právě z toho tušeného (a jistého) nenaplnění rodí poezie. jiný př.: sleduju na nádraží žebráka, který pošilhává po prázdném tácku od klobásy. je v tom něco sentimentálního a ten sentiment roste z představy plnosti, že nejsou chudáci; jenže oni jsou a není nic špatného o tom básnit. a platí to dvakrát o básních o lásce a smrti a přidružených tématech. tyhle běžnéí kulisy tedy podle mě právě vytvářejí poetično, rodí se i (ale nejen) tam, resp. na nich lze ukázat mechanismus vzniku poezie. ale třeba je snaha popsat mechanismus vzniku poetična příliš velké sousto a kdo ví, jak se to s jazykedm a řečí má, když něco najednou pocítíme jako poetické.

Josephina

04. 03. 2012

Dát tip

i tento tvůj přípis je pro mě děsící ukázkou toho, když se moc používá mozek, tak je všechno sušší, sušší až se dobereme --- k paragrafu a kauze. Chce to hlavně srdce a inspiraci! Ne promyšlenou angažovanost, poetické konstrukce, což je teď k uzoufání častý jev, a k tomu blbá okázalost a "přemoudřelost" "vyvolených". A co je dobré se stejně ukáže většinou až dávno po smrti autora. Ano, onu přirozenost - to je nejspíš základní hodnota, nejen v poezii.

Honzyk

04. 03. 2012

Dát tip

Movsar: libi se mi, jak mas v lebce srovnany, byt ja na podobny echtle mechtle nejsem teda, ale precet jsem cely, a zadna nuda... dikec.*

Jinovata

04. 03. 2012

Dát tip

Asi bych měl počkat na Lyrykovu odpověď, ale proč vlastně. Zdá se mi, že střílíš trošku vedle. Tvé pojetí angažovanosti v poezii je jedna věc (se kterou nesouhlasím) a kritika Lyrykova pojetí je věc druhá. Nemyslím si, že by Lyryk mluvil o vyhrazení určitých témat pro poezii a zapovězení jiných - těch angažovaných. Není řeč ani tak o tématu té které poezie jako o poetice jako takové. Ta nemůže být realizována angažovaností, což ovšem neznamená, že angažovaná báseň nemůže být poetická. jen se říká, že této poetičnosti dosáhne vždy něčím jiným, než samotnou angažovaností. Jinak řečeno je odmítán požadavek angažovanosti jako základní poetický princip a z angažovanosti se tak dělá jedna z řady možných kulis, podobně jako třeba láska. Taky nejde říct, že básně o lásce jsou poetické právě působením lásky.

Fruhling

03. 03. 2012

Dát tip

Sakra, chtěl jsem zaškrtnout tip a zaškrtl jsem vážnou kritiku.

Fruhling

03. 03. 2012

Dát tip

Přesně tak, všechno je ideologie. Paradoxně působí, že Krytyk, který se občas dovolává postmoderny jako teoretického východiska, volá po metafyzičnu. (Jinak to je přesně text, jaký jsem myslel v tom dnešním mailu).

Lyryk

03. 03. 2012

Dát tip

velice pěkná polemika, na odpovědi si dám záležet, díky

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Na okraj jedné polemiky

Autor

14 názorů

Sdílení